My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

February 29, 2016

kozačky * boots






























































































* tak a je to tady. vrchol mojí drzosti, amatérismu a diletantství. a taky fušérismu. tak.
* ne, já opravdu vím, že se to takhle nedělá. jenže. poctivě zkouším kozačky, tam a tuhle a až támhle, a moje požadavky jsou asi tak moc specifické, že skutečně nevyhovuje nic. nechci černý. jedině hnědý. a tmavě hnědý, ne světlý. nechci umělý, chci kožený. nechci bláznivý, jen úplně jednoduchý. nechci podpatek, chci placatý. a nechci, aby mi na lýtku odstávaly a kloktaly jako holiny, na to mám holiny. a na takový, aby mi hezky padly na lýtko, jsem snad ještě ani nenarazila.
* takže vhodný výsledek jsem našla jedině na netu...krása krás, i přes lýtko podle míry by padly, byly  úzký. no a? 4, slovy čtyři tisíce. ne, že by ty prachy nebyly, byly by. ale já chci ještě celou roli termolínu koupit a potřebuju taky sakon a vlizelín, a děcka kroužky druhý pololetí...a to je víc muziky než jedny boty. a tak jsem vyhrabala ve sklepě kůži od Veveřice, co mi kdysi věnovala. a gumu jsem koupila u Kutila Florenc. no a tak jsem si oblepila nohu páskou, to stříhání teda bylo pracný, ale střih ano, vznikl. pak jsem ušila z látky zkušební vzorek a jo, padl. pak z kůže. podšívka z těhotenských šatů z dávnověku... malý kytičky já prostě ze zásady nevyhodím. 
* no a drhlo to. fakt botařka nejsem. ale jak se říká...chcete-li uspět, zdvojnásobte počet svých neúspěchů, tak to prostě je. O mě pozoroval, a když už to bylo všecko hotový, vysvětlil mi, jak jsem to měla dělat jinak - jiným lepidlem, jak připravit podrážky a jak by mi to stáhl mezi prkna, aby se to přilepilo pořádněji. 
* ale padnou na lýtko! jupí! a jsou tmavě hnědý. bez podpatku, placatý. a padnou na džíny i na punčochy, protože suchý zip má vůli. akorát mi dochází, že tuto zimu jsem snad na sebe džíny ani jednou nevzala. asi rekord mám. nějak mě ty džíny moc už nebaví. šaty jsou prostě šaty a vedou. a ještě sukně.
* chyby vidím. ještě taky je dál opravuju a vychytávám. našila jsem další řadu suchýho zipu...a asi ještě i víc v ruce vytvaruju ve švech. a pokud bude nějaké příště, už budu vědět líp.
když žena je ženou... to je tak skvělý.

February 19, 2016

* rozkvět a vadnutí *






































































ahoj, tělo. vítej zpátky. děkuji. a pěkně prosím, ještě.
nemůžu se nabažit. dobře se jde a jsou málo ochozený, léta starý, nešlo to. ale teď můžu jít a nebát se, kam až, kdy přijde známý zásek drápů hluboko uvnitř, bolest ohlušující, oslepující a znehybňující, jako tolikrát. jít a netrpět. cítit nohy v chůzi, jak neskutečně krásné. chvíli popoběhnout. jen kousíček, země je stále příliš tvrdá a myslím, že i jinak... 
spím. bdím a netrpím. dýchám. chodím. vidím to všechno dobře, opravdu dobře. jaká nádhera. jasné oči i hlava, jasný, živý život. byla tu, není tu... není tu bolest, ta všudypřítomná, dlouhá, ve dne v noci, v klidu i pohybu stále se mnou, není tu. ta, která mě uzavírala dovnitř, do malý tvrdý krabice bez okýnka, v níž není nic, jen ona sama, protože se tam ani nic dalšího nevejde. nikdo další, žádný lidi, žádnej svět, ani nebe, ani slunce, ani hudba.
barvy oblohy. pasoucí se koně u kaple, jo, zase tam. les, holé keře a červené konečky větví proti nebi. pupeny připravené na jaro. všechna ta čekající síla.  a kolik síly čeká ve mně...(?)
hnijící jablka v trávě. ostrý vítr ve tvářích. pohyb venku a pohyb v těle. modré kousky oblohy v protrhaných mracích.
jak opojné.
jak mnoho duše dostane, když tělo může.

jedu tmou, vzadu vezu fotbalistu a jídlo. miluju večerní nakupování, kdy uličky obchodu jsou skoro prázdné, beru do rukou kusy zeleniny a ovoce, plním vozík tím barevným životem a hrajou jazz.
jedu tmou, fotbalista chroupe jablko, bere si ho vždycky, musí, aby mi neječel hlady po cestě do řízení.
pomalu se ze tmy vynoří liška a přechází přes silnici. jedu naštěstí taky pomalu, takže si plně vychutnám její pohyb a siluetu, barvu kožichu... suverénně kráčí, frajerka fešanda vůbec nespěchá. potěší mě, jak je samozřejmým způsobem krásná. míří z lesa k domům, omrknout kurníky asi.

sušenky prosté, jen banán, mletý kokos, soda a trochu přepuštěného másla.

vadnutí nevyhnutelné a krásné.

Opi fotí kosa, chodí na snídani a na večeři.

ráno vypínám všechny feministické obvody ve svých systémech a směju se a skáču. esence mužství (Sokol miluje. ale mami, on tam zpívá samý blbosti! má pravdu, moudrý hoch. však ani moc dalších písní nepouštíme, ještě tak plachtu jachtu a vlajky...).diskoška mě taky baví na skákání (mami, taky samý blbosti. no jo.). a pak, na vyrovnání, esence ženství tady. uóóóóó!!! ííííááááá!!!

ale pro klidné tiché noční šití, když už tady všichni spí, je nejlepší poslouchat Kalle, jsem tak ráda, že jsem je našla. jejich hlasy, oujé, tiché, oblé a mazlivé v nočním tichu, krása krás. nemůžu se nabažit Fat Wizard písně, ta slova, klidné tóny, půvabný klip, a a a...tady taky.

all the things that fly in the heaven
don´t belong to earth
and i ask you
how to do it

i can see you

flying everywhere
in the clouds
in the race
of electric power
in the sunshine
in the moonshine
love

snad jsem ten text dobře zaznamenala. autora jsem nenašla, ale to bude někdo z nich, Veronika Buriánková,  David Zeman. jo a mají na albu tu lišku, kterou jsem dneska potkala.

pokus o překlad:
všechny ty věci, co lítají v nebi
nepatří na zem
a já se tě ptám
jak to udělat



můžu tě vidět

lítáš všude
v mracích
v plynutí
elektřiny
ve slunečním svitu
ve svitu měsíce
lásko

February 11, 2016

***



















































































































































































































































































































































* v bílém spát. krajkoví.
* jedna trampolína a pak ještě jedna večer. protože je čas. nemuset nic. několik dní jenom našich. zlatý, vzácný, naplňující.
* jen být spolu a je to dost. ale teď ještě...až do rozpaků, jak moc.
* dort dělala Říčka, dojemně. její nejlepší :). taky. tolik dortů letos. řekla si o recept a pečlivě zapsala do sešitu. datle, kešu a spol. v duchu jsem si říkala, že by navrch bylo dobré nějaké ovoce, ale nikdy bych jí to neřekla. koupila maliny...:)
* a Křehká, konečně. spolu být, jíst, líčit se, jít lesem. Říčka říkala, že do lesa jedině nalíčené.
* barvy oblohy... růžový západ slunce za kaplí. poskočit si radostí z cesty ubíhající pod nohama. naposledy předloni a dost to drhlo. a teď...závrať z radosti. chci ještě.
* růžové nebe a růžová růže, je nám tak.
* ne, my nepijeme. čaj a džus. a tolik smíchu a hudby.
* povídat si a nemuset si nic dokazovat a vysvětlovat, prosté pochopení, bezpečí.
* květiny a barvy. myslím, že už nebudu chodit v černém. zářit. rozzářeno do foroty.

z rukávů týdnů, z rukavic ruce vysoukám
a z nohou boty bokem kroků roky vyzouvám
dny, roky, týdny u mých nohou leží, všechny, co jich mám 
a černé noci, černé dny, když černě sněží,
na zemi nechávám

z noci, té zlé, co někdy dýchat se nedá
je kočka, choulí se ti v klíně, teplo hledá
a tikot hodin, tikot tichem odeznívá
čas dechem, teplým dechem postel odestýlá

a tikot hodin, tikot stále pomalejší
vsákne do peřin
z dnů, roků, týdnů, co u mých nohou leží
pak bosou vykročím

autorem textu je, myslím, Vladimír Václavek