* rozkvět a vadnutí *

ahoj, tělo. vítej zpátky. děkuji. a pěkně prosím, ještě.

nemůžu se nabažit. dobře se jde a jsou málo ochozený, léta starý, nešlo to. ale teď můžu jít a nebát se, kam až, kdy přijde známý zásek drápů hluboko uvnitř, bolest ohlušující, oslepující a znehybňující, jako tolikrát. jít a netrpět. cítit nohy v chůzi, jak neskutečně krásné. chvíli popoběhnout. jen kousíček, země je stále příliš tvrdá a myslím, že i jinak... 

spím. bdím a netrpím. dýchám. chodím. vidím to všechno dobře, opravdu dobře. jaká nádhera. jasné oči i hlava, jasný, živý život. byla tu, není tu... není tu bolest, ta všudypřítomná, dlouhá, ve dne v noci, v klidu i pohybu stále se mnou, není tu. ta, která mě uzavírala dovnitř, do malý tvrdý krabice bez okýnka, v níž není nic, jen ona sama, protože se tam ani nic dalšího nevejde. nikdo další, žádný lidi, žádnej svět, ani nebe, ani slunce, ani hudba.

barvy oblohy. pasoucí se koně u kaple, jo, zase tam. les, holé keře a červené konečky větví proti nebi. pupeny připravené na jaro. všechna ta čekající síla.  a kolik síly čeká ve mně...(?)

hnijící jablka v trávě. ostrý vítr ve tvářích. pohyb venku a pohyb v těle. modré kousky oblohy v protrhaných mracích.

jak opojné.

jak mnoho duše dostane, když tělo může.

jedu tmou, vzadu vezu fotbalistu a jídlo. miluju večerní nakupování, kdy uličky obchodu jsou skoro prázdné, beru do rukou kusy zeleniny a ovoce, plním vozík tím barevným životem a hrajou jazz.

jedu tmou, fotbalista chroupe jablko, bere si ho vždycky, musí, aby mi neječel hlady po cestě do řízení.

pomalu se ze tmy vynoří liška a přechází přes silnici. jedu naštěstí taky pomalu, takže si plně vychutnám její pohyb a siluetu, barvu kožichu... suverénně kráčí, frajerka fešanda vůbec nespěchá. potěší mě, jak je samozřejmým způsobem krásná. míří z lesa k domům, omrknout kurníky asi.

sušenky prosté, jen banán, mletý kokos, soda a trochu přepuštěného másla.

vadnutí nevyhnutelné a krásné.

Opi fotí kosa, chodí na snídani a na večeři.

ráno vypínám všechny feministické obvody ve svých systémech a směju se a skáču. esence mužství (Sokol miluje. ale mami, on tam zpívá samý blbosti! má pravdu, moudrý hoch. však ani moc dalších písní nepouštíme, ještě tak plachtu jachtu a vlajky...).diskoška mě taky baví na skákání (mami, taky samý blbosti. no jo.). a pak, na vyrovnání, esence ženství tady. uóóóóó!!! ííííááááá!!!

ale pro klidné tiché noční šití, když už tady všichni spí, je nejlepší poslouchat Kalle, jsem tak ráda, že jsem je našla. jejich hlasy, oujé, tiché, oblé a mazlivé v nočním tichu, krása krás. nemůžu se nabažit Fat Wizard písně, ta slova, klidné tóny, půvabný klip, a a a...tady taky.

all the things that fly in the heaven

don´t belong to earth

and i ask you

how to do it

i can see you

flying everywhere

in the clouds

in the race

of electric power

in the sunshine

in the moonshine

love

snad jsem ten text dobře zaznamenala. autora jsem nenašla, ale to bude někdo z nich, Veronika Buriánková,  David Zeman. jo a mají na albu tu lišku, kterou jsem dneska potkala.

pokus o překlad:

všechny ty věci, co lítají v nebi

nepatří na zem

a já se tě ptám

jak to udělat

můžu tě vidět

lítáš všude

v mracích

v plynutí

elektřiny

ve slunečním svitu

ve svitu měsíce

lásko