My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

February 19, 2016

* rozkvět a vadnutí *






































































ahoj, tělo. vítej zpátky. děkuji. a pěkně prosím, ještě.
nemůžu se nabažit. dobře se jde a jsou málo ochozený, léta starý, nešlo to. ale teď můžu jít a nebát se, kam až, kdy přijde známý zásek drápů hluboko uvnitř, bolest ohlušující, oslepující a znehybňující, jako tolikrát. jít a netrpět. cítit nohy v chůzi, jak neskutečně krásné. chvíli popoběhnout. jen kousíček, země je stále příliš tvrdá a myslím, že i jinak... 
spím. bdím a netrpím. dýchám. chodím. vidím to všechno dobře, opravdu dobře. jaká nádhera. jasné oči i hlava, jasný, živý život. byla tu, není tu... není tu bolest, ta všudypřítomná, dlouhá, ve dne v noci, v klidu i pohybu stále se mnou, není tu. ta, která mě uzavírala dovnitř, do malý tvrdý krabice bez okýnka, v níž není nic, jen ona sama, protože se tam ani nic dalšího nevejde. nikdo další, žádný lidi, žádnej svět, ani nebe, ani slunce, ani hudba.
barvy oblohy. pasoucí se koně u kaple, jo, zase tam. les, holé keře a červené konečky větví proti nebi. pupeny připravené na jaro. všechna ta čekající síla.  a kolik síly čeká ve mně...(?)
hnijící jablka v trávě. ostrý vítr ve tvářích. pohyb venku a pohyb v těle. modré kousky oblohy v protrhaných mracích.
jak opojné.
jak mnoho duše dostane, když tělo může.

jedu tmou, vzadu vezu fotbalistu a jídlo. miluju večerní nakupování, kdy uličky obchodu jsou skoro prázdné, beru do rukou kusy zeleniny a ovoce, plním vozík tím barevným životem a hrajou jazz.
jedu tmou, fotbalista chroupe jablko, bere si ho vždycky, musí, aby mi neječel hlady po cestě do řízení.
pomalu se ze tmy vynoří liška a přechází přes silnici. jedu naštěstí taky pomalu, takže si plně vychutnám její pohyb a siluetu, barvu kožichu... suverénně kráčí, frajerka fešanda vůbec nespěchá. potěší mě, jak je samozřejmým způsobem krásná. míří z lesa k domům, omrknout kurníky asi.

sušenky prosté, jen banán, mletý kokos, soda a trochu přepuštěného másla.

vadnutí nevyhnutelné a krásné.

Opi fotí kosa, chodí na snídani a na večeři.

ráno vypínám všechny feministické obvody ve svých systémech a směju se a skáču. esence mužství (Sokol miluje. ale mami, on tam zpívá samý blbosti! má pravdu, moudrý hoch. však ani moc dalších písní nepouštíme, ještě tak plachtu jachtu a vlajky...).diskoška mě taky baví na skákání (mami, taky samý blbosti. no jo.). a pak, na vyrovnání, esence ženství tady. uóóóóó!!! ííííááááá!!!

ale pro klidné tiché noční šití, když už tady všichni spí, je nejlepší poslouchat Kalle, jsem tak ráda, že jsem je našla. jejich hlasy, oujé, tiché, oblé a mazlivé v nočním tichu, krása krás. nemůžu se nabažit Fat Wizard písně, ta slova, klidné tóny, půvabný klip, a a a...tady taky.

all the things that fly in the heaven
don´t belong to earth
and i ask you
how to do it

i can see you

flying everywhere
in the clouds
in the race
of electric power
in the sunshine
in the moonshine
love

snad jsem ten text dobře zaznamenala. autora jsem nenašla, ale to bude někdo z nich, Veronika Buriánková,  David Zeman. jo a mají na albu tu lišku, kterou jsem dneska potkala.

pokus o překlad:
všechny ty věci, co lítají v nebi
nepatří na zem
a já se tě ptám
jak to udělat



můžu tě vidět

lítáš všude
v mracích
v plynutí
elektřiny
ve slunečním svitu
ve svitu měsíce
lásko

6 comments:

  1. všecičko tolik krásné je tu
    vidět Vám sice není do tváře
    krásné,že těžko pro to najít větu
    do komentáře.

    ReplyDelete
  2. a tím se mi líbíte
    že tu krásu sdílíte

    ReplyDelete
    Replies
    1. vždyť si doma tykáme, tak nedělej :)
      ale dík, já to beru úplně vážně, co píšeš. samozřejmě! :)

      Delete