My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

July 9, 2016

o jedné Srdcové * od Stromové




























































































































četla jsem-asi před týdnem?? ten báječný článek o mýdlech, co v nich je za luxsvětelné přísady(a je to na nich znát), zkoušení nalézání-jsi prostě tvořivá a vášnivá hehe,a můj mozeček se poté k ránu rozjel -pro Tebe,o Tobě... Nechávám bez úprav a zasahování, rozednění a duše to ví líp než já Jen název si vyber
Včera 8. 7. 2016, 22:29:25
Komu: ...@seznam.cz
g
O jedné Srdcové
-pro Hakako-


Princezna růží
mýdla svá hladí.
Vůně se mísí 
a
ona vše ladí.

Květinám vodu
muži dlaň něhy
dětem svým polibek
tají ty ledy co
tajila.

Před sebou.
K ochraně.

Dnes: kráčí přiznaně.

Dělá si co se jí líbí.
Duše pak roste 
sílí.

Růžovobílá.

S trošičkou šedé.

Už ví že 
někdy 
i nebe zazebe-
by připomnělo růst.

Zná ho moc dobře.
Pozorně volí:
i ,,zkus" i ,,pusť"...

Z vlnění vlákna 
natáhne ke světlu
tvoří a tančí a  
zpívá si do větru:

,,Jsem !  I  AM ! Víla !"

Podpis:
                 SVÁ MILÁ !





rozsekala mě. Stromová. nevím, jaký název vybrat, oba se mi líbí. být na chvilku japonskou princeznou...
rozsekala mě a plakala jsem radostí a úžasem a překvapením.
děkuju je málo. 
tak aspoň:
D*Ě*K*U*J*U!

a napsala a řekla mi ještě další krásy, ale to bych pořád kopírovala a ono to stačí. to další je mezi náma.


*

pivoňky od Pavoučího elfa. ohromnou radost mi udělal. náruč květin, oněmělá jen se kochám. fotila jsem hned jak byly ještě od deště, některé květy ještě pevně sbalené v tuhých poupatech. pak další den, už otevřenější. a pak, výbuch krásy, zpeřené růžové vlny, rozkoš pro oči. i v nose rozkoš, vůně sladká...
slavila jsem ten den Znovuzrozeniny svého těla. hledala jsem roky a ladila jsem roky, nahoru a dolů. a pak, nějak se jednotlivé tóny sešly a ten akord zazněl a sedělo to. jeden celý rok na nové stravě. SCD/GAPS mi dootevřelo zase život, už ne jen napůl, natřičtvrtě, ale zcela. a ač si uvědomuji, že stravovací systémy mohou být i okovy těžce omezujícími, tohle je moje cesta ke svobodě. jen vnímat tu cestu, že není stejná pro každého v každý okamžik, ale že ubíhá a potřeby se mění. s pokorou k darům Země přijímat je v nejjednodušší podobě. přijmout ty možnosti, jak jsou pestré a prosté. vymývání mozků jsem si myslela...a ono fakt jo :-). a jak jsem za to ráda. 

Budha, dělal ho O. před lety z odpadního skla, vyrobil formu z levné sádry...a taková krása vznikla. 
moje okamžiky ticha a klidu, vzácné a důležité. měla jsem jich trochu víc, než jsem chtěla, ty roky. ticho a klid, prosím, já chci jen ticho a klid, stalo se mou mantrou po jeden čas, hlavně večer. nemohla jsem vnímat, co mi kdo říká, dovádělo mě to k zoufalství. nešlo poslouchat hudbu. asi jsem měla něco zaslechnout zevnitř. doufám, že jsem dobře slyšela a porozuměla. 
tolik jsem opakovala tu mantru, to, co jsem zrovna nejvíc potřebovala, až mi děti vyšily TICHO A KLID na kartičku. smála jsem se a dala si ji nad postel, můj skoro domov po ty roky. dneska už tam není, myslím, že zapadla někam. nechci ji hledat. domov dostal větší rozměry. den za dnem tu zase hraje hudba od rána do večera. jo a nejen jídlo. jistěže to nestačí. k mýmu Znovuzrození pomohlo i něco jinýho, dalšího, a bylo by toho i víc. ale hodně důležitý bylo to, co jak jsem zjistila, San Cisco velmi výstižně formuluje v refrénu:

...so why would I try
when you´re not even remotely, remotely kind...

*
...tak proč bych se snažil/a, 
když nejsi ani zdaleka, zdaleka laskavý/á...

(pro hodný holky esenciální pravidlo života.)

a tak si užívejte léto. léto je krásný. všechny ty šťavnatý chutě a vůně, vzduch v lese po ránu, když slunce ještě nepálí. není těžké být laskavá sama na sebe, učím se to pořád pilně, mě to prostě baví... včera jsem po letech, který nechci počítat, běžela lesem a bylo to ohromný a... nemám slov, prostě ohromný! k jiskřivému rybníku, kde oddychuju a očima hltám ty jiskry všechny... a do kopce a na skálu, běžím pomaličku jako důchodkyně, běžím lehce a křehce, jen tak trošku...ale běžím, oujé! a když vbíhám k domovním dveřím, ruce vzpažuji nad hlavu, nahoru, do vítězného V a směju se naplno a nahlas. zatímco za mnou klopýtá Opi a Sokol...na snídani...



a ještě jedna, tu miluje Sokol: 
This fight of my life is so hard, so hard, so hard
But I'm gonna survive
Oh, oh, these are beautiful times

My heart's burning bad
And it's turning black
But I'm learning how to be stronger
And sincerely, I love you dearly
Oh, but I'm clearly destined to wander

No comments:

Post a Comment