p.f. 2015

* uplynulý rok byl dobrý. já vím, napsala bych to i u těžkého roku. ani nějak nevím, bylo to těžké? prostě to vždy může být i mnohem horší a je třeba najít to dobré. vždycky.

* ale tento rok byl vážně dobrý, i když byly chvilky, kdy se zprvu tvářil hrozně drsně. ale v rámci toho se děly i velkolepé věci a musím něco zmínit.

* třeba Květinka fialková měla zápřah velikej. novej plot a k tomu Medvěd na hromadě, něco hodně, hodně potřebovalo pospravit. aby toho nebylo málo, šel na operaci i jejich Velkej Chlupáč. statečně všechno zvládla, moc statečně, holčička. vzpomínám, jak mi jednou poslala fotku, nečesaná, nemytá, s ranní cigaretou  v ruce. fascinující.

* Opeřená bojuje a je mi ctí, že mě k tomu tak trošku přibrala. taky statečná holčička se zářícím srdcem, vždy vtipná a originální. a já... šokovaná silou citu. milostí a štědrostí.

* taktéž Říčka si hodně srovnala tok a je to opravdu dobrý.  nevím, jestli to bylo tím, že Pomalej Slon dostal talířem, co mu letěl kolem ucha. možná ani neletěl, co já vím... ale nějak něco zaklaplo tam, kam mělo. a stalo se to. nejen Říčka, ale i Slon teď vypadaj moc spokojeně, i když Slon už nemá servis na 200%, naopak ho napadlo přemejšlet o tom, co a jak udělat pro utahanou Říčku a tím to teda opravdu krásně rozsek. ačkoli už možná v duchu balil svejch pár bobulí a pytlík s tabákem, najednou to otočil a tím dostal všecko, všecko, co umí dát jen ona, a nedostal to ani náhodou zadarmo a jako chlap povyrost asi tak o metr, což už ani při jeho vzrůstu neni možný, ale je to prostě tak. a to je prostě velký.

* Medvědice opustila Skunka. ono s tím Skunkem to bylo tak, že se všem, kdo do toho viděl, ulevilo. bylo to jako s tím mrtvým koněm, jak se na něm fakt nedá jet, i když tu zdechlinu navoníte. nebo ten kůň vás třeba denně kouše, protože má vzteklinu, a vy si říkáte, ale to je báječný, že třeba nemá revma. no, plácám trochu blbosti, ale tak nějak to prostě bylo. všem se ulevilo, i když lehký to teda nebylo asi pro nikoho. ale pak, Medvědice si najednou uvědomila, že žije. a že život je krásný. vtip je v tom, že je-li někdo celý život otrokem a nic jiného nepoznal, myslí si, že to je normální. a pak, když najednou není, je to prostě velkolepé. asi tak, jako když vyjdete z vězení, jako když skončí galeje, dny a noci v neustálém strachu, který si ale předtím dlouhý roky nechcete přiznat a když se vás někdo tenkrát zeptal, jak se máš?, smějete se, jo, je mi fajn, jen občas večer mě napadne, jestli bych nešla skočit z paneláku, haha. je to velkolepý, že skočit nešla, a radši si sbalila kufírek a z minuty na minutu práskla do bot. nechala si narůst dlouhý krásný bílý vlasy a žije, jenom žije. na každičkým kousku její starý tváře je to vidět a plakala bych radostí vždycky, když to zase spatřím.

* jak jedni se rozdělí, jiní zase se najdou... stará Veveřice po desetiletích o samotě, po letech nevyvedených polovičatých vztahů, našla svého Jezevce. mírné opelichání kdepak, vůbec nevadí. a z nebe spadlým Veveřicím se na zuby taky nekouká. je dobré vědět, že z nemocnice ji má kdo odvézt. že se neřítí z ničeho do ničeho, ale hezky klidně spořádaně spočívá v teplém pelechu a Jezevec vaří polívku.

* Ztepilá Sosna měla náročný rok, já vím. dávat se druhým s takovou obětí, ale přitom ani neztrácet sebe a poctivě za sebou jít...  není lehké. na čas i ulehnout a bojovat za zdraví... jakým darem bylo potkat ji a její blízké, tak vzácné, okamžitý ponor... v tento požehnaný rok...

* jsem velmi ráda, že napsala Pocuchaná. ztratila hodně, ztratila tolik, že je s podivem, že ještě zbyly vlasy na hlavě, že ještě srdce nepřestalo bít, že ještě ráno se budí a vstává... několik dlouhých let byla pod černou dekou a nešlo jí pomoct, to prostě nešlo. nijak. jen se modlit a věřit, že jednou se vrátí. ačkoli před sebou zbývá méně, než za sebou, nachází zase radost. jako pláž po tsunami, psala, zničená a vypleněná, nad níž ale vychází zase a zase slunce v nádherné záři. jednou si toho všimla...a to je moc dobré. vítej.

* Křehká se trochu zmítala v každodenních bolestech a staronových zraněních. ne a ne trochu pochytit zásady sebeobrany a prevence. jako by to byl kód z jiné planety. ale splnil se jí sen a najednou její cesta jde novým směrem... věřím, že jí to pozdvihne hlavu trochu výš a umožní vidět a hrdě nosit všechny poklady, jimiž je obdařená.

* Rozverná rozkvétá a je dobrodružné sledovat. jak tvoří, žije, jí a studuje. jak si dělá, co chce, a je to hlavní náplň radostného života. na ta kolena už ne zcela mladá, co toho mnoho prožila... moc si to zaslouží. už si to všechno jinak vychutnává. je krásné a dobrodružné sdílet pocity ze stárnutí... miluji její emaily.

* některý události byly ale čistokrevně drsný. někdo se zbláznil  a někdo je sám. jinak to nejde. někdo trpí a není vidět cesta. vzpomínka s modlitbou a odevzdáním. naděje ve smíření, možná tu a možná až tam...

* rok se tvářil drsně i třeba kvůli tomu igelitu. furt na tom makám a furt dobrý a lepší, až najednou jsem to fakt, ale fakt hodně spletla. no a to byl ten igelit a o těch každodenních záležitostech, to taky nebudu rozebírat. donutilo mě to teda drsně změnit směr. risknout to tamtudy, co jsem ještě nešla. říkala jsem si, tudy to neznám, je to podezřelá trasa, vono to kolikrát bejvá vošemetný, nebudou tam třeba nějaký ty bludný balvany? to nevím, radši ne. ale moc možností nebylo. asi hergot nebyly žádný! tak jsem to riskla a vypadá to, že to klaplo. aspoň zatím. zdá se mi, že Prérie zase opatrně rozkvétá. jako jo, údržba je nutná. aspoň si pak člověk váží síly růstu a kvetení, když to není zadarmo. občas trochu pokosit a občas mírnou výživu, jedině přírodní, že ano...

* ale největší bomba je, že na pozadí hrůzy se někdy zrodí opojná radost ze života. z toho nejobyčejnějšího, ze všeho, co je. vnímat to celou bytostí. jako osekanej strom, nadšenej z pár čerstvých lístečků na pahýlech. velký díky.

* dobré plné chvíle v objetí s malými i velkými. cítit je v náruči. slyšet brebentění od probuzení, až do chvíle, kdy zase upadnou do limbu. někdy malá přestávka jenom... slyšet jejich oddechování. prát prádlo znovu a znovu s neuvěřitelnou inovací - stále aktivní turbo samošpinící schopností.

* a tak mi to stačí. dělám si kolem sebe hezky a uklízím uvnitř a nadosah i venku a nedívám se na zprávy... trochu jsem se narovnala zase, zrušila jsem rubriku milá Sally a to byl vynikající krok redakční rady.

* vůně čerstvě upečeného chleba. sedět spolu za stolem. jít někam, kamkoli, být spolu.

* krásný knihy, krásný látky. krásný chlupy zvířat.

* a taky úcta. k tomu Daru. nepromrhat ani chvilku. tak vzácný čas a tak vzácné síly, ač přibyly. směrovat je tam, kde to má smysl. jen tam.

* nebe. ptáci na krmítku. stromy. no a tak.

a tak vám přeju. rok pestrý a sladký, i když už nemají v krámě granátová jablka, nebo něco jiného, co milujete. (já jo a nemaj je právě.)

ať jste spolu. ať máte vždycky někoho poblíž, koho můžete obejmout. i třeba po telefonu, to jde taky.

přeju vám rok dobrý, ať je přesně tak dobrý, jak potřebujete. a kdyby náhodou se chvíli tvářil drsně, tak jen proto, abyste si mohli naplno vychutnat a uvědomit vše dobré.

užijte si rok jako stromy.

vitrajjan pro tu jednu, o které taky padla zmínka nahoře. její vánoční báseň. 

a díky za návštěvy :).