* uf.
*ze starého prostěradla. plátěnou vazbu můžu. struktura. myslela jsem, že budu na pytlíky vyšívat, naštěstí přišla éra tisku. i tak to trvalo dlouho, 48 kousků... ale zase tu budou příští roky taky... když se plnění a vázání chopily dva páry rukou (dík, Oblaku), nebyly to hodiny lepení a příprav kolem půlnoci, ale jen pár desítek minut, oujé!
* ráno když jsem je šla budit, už byli probuzení. seděli v postelích a spokojeně mlaskali. Sokol pusu od čokolády... hned je radostnější vstávání do temných zimních rán.
Cetla jsem - Ale zase tu budu pristi roky taky... - tak mam radost:-)
ReplyDeleteProsteradlo super, ja mam po babicce stary, lneny vlastnorucne tkany, hruby rucnik, pouzivala ho na utirani nohou a spinavych rukou z pole, ale vubec na nem ta zatez neni znat. Kvalita. Tak furt premyslim, co z nej, aby nelezel ve skrini a abych mohla achat casteji.
A s tim vstavanim kalendarovym mas recht. U nas to taky funguje, jupi. Mejte se hezky, deti. Pa!
A zapomnela jsem - dopisy mlask!
ReplyDeletehahaha :D taky mlask :-* (i bez čokošky)
ReplyDeletea ručník po babi...krása, poklad. nohou a rukou špinavých z pole...týjo.