někdy je radost taková, že mi zaklání hlavu, chce se dívat do nebe a jásat. já mlčím. ale jásá mi to uvnitř samo. každý den! "
Hanka odešla tiše 5. března v dlouhatánském spánku v obrovské sci- fi posteli obklopena láskou svých nejbližších, přístroji, hadičkami, se svými květinovými prstýnky, medvídkem a poslední ušitou panenkou....
......" Přijeďte se s manželkou rozloučit, než ji odpojíme., praskla ji žilka v mozku."
zastavil jsem s autem na krajnici. Vyl jsem jak vlk a třásl se a nevěděl jak
Vyzvednout děti, odvézt je domů, plakat společně, rozhodnout se společně že pojedeme, namalovat obrázek pro maminku, odjet nocí do Prahy, pouštět písničky a zpívat celou cestu...
po pěti - šesti týdnech nemoci - zápal plic, chřipka, umělý spánek, mimotělní oběh, přístroj na dýchání, umělá výživa, dialýza, léky, další léky, lékaři, další nemocnice, další přístroje, a zpěv ptáků pouštěný z mobilu - medicína končí
držíme ji za ruku , jsme tu , s ní, ještě... pouštíme se
vycházíme z nemocnice a děti jdou ostře, umanutě kupředu, nestačím jim
jsi napojen zpívá Klus a my s ním v autě a celou cestu zpět zpívají, držím se volantu
ulehnou do postelí, vyprávím jim příhody o mamince z mládí
zítra budeme doma a budeš tancovat a ty kreslit a dělat co chcete a co máte rádi, jo?
Jsou spolu, jsou tak silní, odhodlaní, živí,
chtěl bych být také tak. Píši, telefonuji, oznamuji, bolím
tolik lidí vyjadřuje podporu, lásku.
Loučení. Květiny. Písničky. Přátelé. Bílá. Bílá. Naděje.
Věřím v nový start.
Nový čistý start.
Pro ní
