* Sokol si vybral batoh, jen nohy jsme nedělali. děkuji. staré džíny po mně, Oblova košile na podšívku, zbytek damaškového ubrusu a odpad z textilní výroby. koupila jsem popruhy, výztuhy, kování, magnetické zapínání a asi i zip. ale látky nemusím. takové šití mě baví.
* teplý fenyklový salát s uzeným tofu a pomeranči.
* dlouze vařené kaše v pomalém hrnci polité ořechovým olejem z Ukrajiny. dárek... a můžu být ráda, že alespoň někdo, koho znám, utekl, momentálně v bezpečí chodí do práce a na zahradu...
* číst knihu ve stádiu zrodu, už zase další, no páni, jak si toho vážím. díky, Zářivá Roso. denodenní těšení a dobrodružství. a kromě toho hlavního nádherné pasáže o přírodě a o jídle.
* povídat si spolu každý den. být spolu, pracovat na společném.
* poslouchat tu a tu. zatímco to první...letitá obliba, druhé pro mě objev a požitek. hudebně překvapení a radost a energie. delší vedení, to moje, mi neva. nikdy není pozdě. ačkoli Bullerbyn plnej min mě nenaplňuje euforií, ta výpověď tam je a výstižnost...ach jo.
* a proto na chviličku se projet .
a vzpomněla jsem si. v posledním ročníku gymplu jeli jsme do Prahy na divadlo na Střeleckém ostrově. Hrabal to byl... a pak jsme se procházeli a měli jsme hlad a kamarád už neměl peníze, takže jsme stáli ve frontě a on spoléhal asi na mě, že se rozdělím... jenže já uviděla LP Vaška Koubka a koupila si ho za poslední peníze místo jídla. a pak jsme šli sšeřelým parkem ostrova, hladoví, já šťastně pod paží nesu vytouženou desku...
"tak hele, tebe bych si nikdy nevzal."
no a co, já tebe taky ne.
"protože ty bys utratila všecky peníze za knížky a hudbu a nezbylo by na jídlo!"
co ty víš, hochu...
odněkud ze tmy najednou se vynořil mladý muž a podává mi stovku.
"vemte si to na jídlo." mile odmítl odmítání a zmizel.
a měli jsme jídlo i já vytouženou desku.
vzal si spolužačku.
"a asi by se divil, jaká jsi hospodyňka", říkal tuhle Obl.
