* textilní knihu jsem toužila udělat synečkovi roky, roky... a pořád na to nějak nebyl čas. říkala jsem si, že by bylo opravdu trapné, kdyby mi z hraní mezitím vyrostl. kdyby šel do školy a já tu knihu nestihla. naštěstí v můj prospěch hraje fakt, že je narozen v létě a tak má odklad školní docházky :).
* konečně loni v létě jsem si ten tolik vzácný čas udělala. děti byly z domu a já měla čtrnáct dní času. nevím, asi to tak nevypadá, ale na knize jsem pracovala denně z těch čtrnácti dnů a většinou od rána do večera. jednou jsme jeli na výlet během té doby. ani jsem nepekla chleby, jen občas přikrmila kvásek v lednici. mazala jsem si koupený chleba a soustředila se jen a jen na knihu.
* celý náš pokoj byl zavalen látkami, válely se všude, po zemi, po stole. neustále jsem na něco nažehlovala výztuhy, nebo něco vyšívala.
* většinu látek jsem použila ze zbytků. obal je udělaný z látky od sestry, zbytek po šití pyžamkového overalu. ušila ho, když byl synoveček ještě ve školce. teď ho nosí na spaní můj syn, je to jeho nejoblíbenější pyžamko. hodně jsem využila odstřižky po šití něčeho, některé darované zbytky látek. to je třeba ten béžovohnědý podklad všech stránek. úplně nové materiály, to je především filc a výztuha stránek - ronar. několikrát jsem zrecyklovala nějakou starou halenku a podobně, co jsem si uložila kvůli pěknému materiálu.
* někdy jsem za celý den dokončila jen a pouze jedinou stránku knihy, když byl den produktivní, tak dokonce dvoustránku. ale víc to teda rozhodně nebylo.
* po několika dnech jsem nechápala, co jsem si to na sebe vymyslela. že jsem chtěla tolik aktivit do jedné knihy, že jsem to pojala tak obsáhle. ale hodně jsem se vyřádila a nesmírně mě to celé bavilo.
* knihu bych nazvala "opus léta 2013" :-)
* inspiraci ke knize jsem hodně našla na internetu. asi přes rok jsem si vytvářela nástěnku quiet books na Pinterestu. nápady, které už někdo vymyslel, jsem nějak zkombinovala se svými. jedné tvůrkyni, která bydlí nedaleko a ráda si prohlížím její blog, jsem napsala s poděkováním, že si půjčuju její knoflíky - vodovodní kohoutky. nemám ráda kradení nápadů, jejich samozřejmé přivlastňování. proto to tady píšu. vždycky ráda uvádím zdroje, zdá se mi to fér. ale není to tak jednoduché. některé věci jsem vymyslela a některé viděla na více místech a u některých jsem si myslela, že jsem je vymyslela a pak na ně narazila zase na své nástěnce... člověk vstřebává všechno, co vidí, a někdy je to nevědomé.
* proto chci poděkovat všem, u kterých jsem čerpala. děkuji za nápady a tvořivost druhých.
kniha je fakt objemná. 32 x 32 x 10 cm. má klopu na suchý zip, aby se z ní nic nesypalo, a ucha na přenášení.
celá kniha je koncipovaná jako jeden den. den začíná tím, že zazvoní budík a kluk vstává z postele.
stránky knihy jsou podžehleny velmi pevnou výztuhou. tady na fotkách je vidět, jak se látka trochu láme a varhánkovatí. to dělá výztuha po čase. nevím, jak je to možné, výrobu knihy jsem si nesmírně užila a pak už jsem nějak neměla čas ji vyfotit, nebo co. fotky jsou dělané téměř po roce používání knihy. je úžasné, že ji synek za tu dobu nezničil, i když si s ní pilně hrál.
čísla jsou vyšitá.
jsou na suchý zip, dají se odlepovat a schovat do budíku - kapsy. ručičky na ciferníku jsou také odepínatelné. dítě si může cvičit čísla, jejich posloupnost na hodinách. a učit se pochopit znázornění času na hodinách.
kluk leží pod peřinou. nechce se mu ráno z postele.
ale pak odhodí peřinu a konečně vstane. obuje si pantofle (ty jsou taky připínací vedle postele na suchý zip.)
má na sobě pyžamové kalhoty (vyrobeno ze synkových starých pyžamových kalhot. tento fakt vzbudil jeho veselé výskání. :) nahoře má normálně tričko, to může nosit i k džínům na ven. ono to docela je makačka, ušít takový pidioblečky, takže je jich jen pár, žádná velká garderóba.
a už se chlapeček svlékl. cudně ukazuje jen zadeček. ale má i předeček, i když si na něj musel počkat. abych řekla pravdu, kniha ani po čtrnácti dnech usilovné práce loni v létě nebyla zcela kompletní a během roku jsem ji dodělávala. tak třeba kartáček na zuby anebo pindíka. když jsem mu ho dovyšila, synek mi moc děkoval a dostala jsem i pusu :)
ale co to je za nepořádek! polštář a peřina venku, honem tu postel ustel!
a nezapomeň si vzít trenýrky.
skříň vypadá skoro úplně stejně jako ta u dětí v pokoji. ty prkýnka. vlastně i ta postel je stejná.
jdi do skříně vzít si nějaké oblečení. třeba džíny? no, moc toho na výběr není, nic jinýho ti stejně nezbyde, když nechceš jít do školky jenom v trenkách.
akorát ve skříni nejsou police, ale kapsa. tak to ve skutečnosti není. zavírání na knoflíky není úplně jednoduché otevřít. můžeme si na tom cvičit jemnou motoriku.
džíny jsou podle posledních trendů.
na té skutečné skříni mají děti vyřezané tři lotosy. moc hezká řezba, fakt. takhle nahoře na tom čele... tady mi posloužilo povlečení s retrovzorem, které jsem dostala od jedné paní. teda nedostala jsem povlečení, ale látku na něj. úplně novou látku, asi tak třicet let starou... říkala jsem si, že tenhle vzor asi fakt nevyužiju, byl takový, no, opravdu zvláště výživný. ale látka, to bylo velice kvalitní komunistické plátno. takové se už dnes jen tak nevidí, a to jsem hodlala někdy využít. jak je vidět, přišla jeho chvíle. je to leitmotiv celého knižně-textilního opusu...
opravdu si nepotrpím na značky. oblečení, boty, kosmetika... nechává mě to chladnou. mikinka se znakem Nike ale měla úspěch, protože přesně takovou synek nosí a je to jeho nejoblíbenější.
teď ses oblík, tak a šup zavázat tkaničky.
nó, mami, ale my se obouváme přece až za dveřma?!
dobře, to neva, tady v knížce to obouvání máme už tady, tak tady výjimečně můžeš bejt obutej už před snídaní.
mami, nemám nějaký divný ty nohy?
jak to myslíš? hm, asi máš pravdu, nemáš je nahoře překřížený? tak už nemudruj a zavazuj.
tady trénujeme zavazování čas od času znovu a znovu. už to skoro umí.
koberec je kus pleteniny ze 100% červené vlny...kdysi jsem si vysnila svetr... pak jsem na to asi nějak zapomněla nebo co... to se mi občas stane a čas od času na mě vypadne nějaký kostlivec... vznikla tak asi půlka jednoho dílu...a ta se teď hodila na hřejivý koberec.
na jedné straně stůl s ubrusem a na druhé lednička. lednička na knoflík. že já jsem zapomněla vyfotit celou dvoustránku? no neva, dejte si to nějak dokupy a vznikne vám celá kuchyň.
co chceš k snídani? hamburgr?
mami, ty si ze mě děláš asi srandu, viď. copak někdy máme k snídani hamburgry?
no jo, to je ale jenom jako... tak si tam vyber, co chceš na tu housku. třeba vajíčko, to máš přece rád.
jo, mám. a rajče.
a nalej si pití. chceš modrej s kytkama, nebo červenej puntikatej?
no ty sis toho teda naložil! to všechno teď sníš, ano?
jasně, maminko. já jsem celej hladovej totiž, víš?
mlíko přece nesmím, co ten sýr, mami?
no dyť víš, je to jen jako...
příbory jsou na suchý zip. aby se dítě naučilo, jak správně prostřít. a uklidit hrnečky na poličku. (na hrnečku opět známá retro festovní komunistická kytka. teda dvě. hrnečky mi teda daly trochu zabrat. to ouško...)
na talířek si může naložit jídlo, které chce. ehm. teda to filcové jídlo, pokud vezmeme čestně v potaz vlastnická práva, vůbec nepatří tomu našemu chlapečkovi! hambáč v housce s oblohou dostala někdy kdysi k svátku dcerka! občas si ho vypůjčíme pro hraní s knížkou, ona se nezlobí. ale je její a i když hezky pasuje na talířek, moc už ta naducaná houska nepasuje do ledničky. ech, tady opět narážím na megalomanství svých představ a plánů. velké životní zkušenosti... někdy, časem, snad nebude synkovi už patnáct, bych chtěla ušít chleba. ten je placatější než houska. dá se nacpat do kapsy v ledničce. chleba a sýr, ten moc práce nedá. a nějakou zeleninu. rybu! možná i bramboru. zelený kroužek z filcu jako polívku, on miluje hrachovou, Budulínek.
kdyby mladá dělala drahoty a nechtěla půjčit hambáč... a vůbec pro lepší uložitelnost máme vystříhané papírové jídlo. třeba hranolky, které naše děti vlastně vůbec nemají rády :).
tak, hezky buď dneska hodnej. nebo budou k večeři hranolky!
uf, už nemůžu. už vím, proč jsem se k focení dostala až po roce. prostě to trvá! a tady už jsem taky nemohla. říkala jsem si, čísla, na ty je času dost do první třídy... stačí když občas spočítá knoflíky a použije čísílka z budíka, co je vepředu v knize. nějaký jednoduchý sčítání a odčítání, co jsem si připravila na protější straně, nebo dokonce písmena a skládání slov, to má času dost...
mladej mě převez ale. během posledního roku ve školce se začal zajímat o čísla nějak hodně intenzivně. jdeme třeba do obchodu nakupovat a on počítá, pořád něco brebentí a jen tak mimochodem se zeptá, mami, co je za číslo po 999? zatímco já nemám dodělanou kapsičku s čísly do desítky na sčítání a odčítání, on počítá do tisíců, z hlavy sčítá, odčítá, dokonce i jednoduše násobí. ach jo. váhám, zda to vůbec dodělám. neměla bych mu vyšít na suchý zip třeba odmocniny? nebo zabudovat do kapsičky kalkulačku?
aktivity s čísly a písmeny, to mělo zobrazovat náplň ve školce a ve škole během dne.
a tady už jedeme ze školky domů. krajina je přesně podle skutečnosti, louky a malebné kopce kolem, sluníčko svítí, trávu ukusuje stádo krav... ve městě stojíme na semaforu, jedeme kolem benzínové pumpy. jen ten rybník je trochu dál v lese a ty lodě, ty jsou trochu fantazie. na našem rybníce jsou tak akorát kachny a labutě. ale když mám kousek látky, na kterém jsou různé dopravní prostředky včetně lodi a parníku, to přece nemůžu nevyužít.
doplníme benzín a umyjeme auto v myčce...
některá auta mají suchý zip a proto krásně drží na mírně chlupaté silnici. jiná nemají suchý zip, a tak se s nimi dá po silnici pěkně jezdit. silnice je vystřižená z šedivé protiskluzové podložky pod koberec z Ikey.
hezky seřaď ty barvy. která je první?
kravičky se pasou u domečku... jedna se nepase, leží a tráví. to víš, bachor, čepec a tak...
jejda, tak on to není chlív. je to garáž.
dej hezky všechny věci na správné místo.
na správné místo, jsem říkala. kráva na nebi a slunce v trávě, to je v pořádku?
jo, mami, to je naprosto v pořádku! kráva a auto v rybníce taky.
no dobře.
tak chlapče, už jsme doma. to mám dneska hodně práce, můžeš prosím dát prádlo do pračky? zase jsi toho zamazal... a taky to hezky pověs, tady máš kolíčky.
kolíčky jsem si střádala roky, a našly své využití... taky znovu náš evrgrýn, retro festovní komunistická látka na povlečení. inu, když to venku kvete, to je krása...
do pračky se toho vejde spousta. má opravdické knoflíky a okýnko z fólie.
tyhle knoflíky můžeš mačkat, jak chceš. fakt.
na podlaze dlaždičky, zase kus látky, kterou bych asi jinak nevyužila. pračka ze starého prostěradla. i lednička.
už máš to prádlo pověšený? tak hybaj na zahradu. natrhej pár jablek a pak ještě mrkev a ředkvičky dones. prosím pěkně.
trochu nám to sice časově neštymuje, ale to je jedno. v knížce je možný všechno.
dej to do košíku.
opět Ikea a protiskluz. tu krásnou šedou je škoda schovávat pod koberec.
zatímco dosud jsem všechny tvary poctivě podžehlovala vlizelínem a šila z rubu, pak ty pidižvíky pracně otáčela a zašívala dírky, po ušití jablíček jsem měla pocit, že jsem to už dělala snad stokrát a měla jsem toho všeho tak akorát! mrkev a ředkvičky jsem proto vymrskla jen tak z lícu, hlavně z filcu, aby se to netřepilo. na ředkvičky použita stará halenka.
to byl dneska rušnej den, mami. a jsem celej od hlíny. můžu se vykoupat?
no jasně.
ty knoflíky jako kohoutky, odlišené barvou, se mi moc líbily u Břichopase. nebo u Šapitó? nene, Břichopas to byla. Břichopas je totiž geniální. děkuji pěkně za nápad ♥.
a nezapomeň si pořádně vyčistit zuby!
kartáček jsem dodělávala celkem nedávno. je vyztužen penefolem, aby krásně držel. původně jsem mu do knížky dala jeden opravdový dětský kartáček. ale to se neosvědčilo. synek čistil zuby tak poctivě, až z filcu lítaly chlupy :-), tak tuto metodu jsme museli opustit.
těší mě, že jsem malému udělala radost.
kontrolní otázka: chodí si i maminka (teda jako já) do knihy hrát?
a) ne, už je na to velká
b) ano, pravidelně
* aktualizace, zde dodělaná kuchyňka. a zde škola.
