nemám moc kapacitu na zvířátka, teď máme jen křečka. od větších zvířátek jsme si dali pauzu, abychom je nešidili, ale jak děti rostou, to přitulení a mazlení pořád nebude, začínám toužit aspoň po kočičce. ten křeček na mazlení tak moc není, no. donedávna i kousal.
nedávno jsem říkala muži, ale hlavně tak, aby to děti neslyšely (začaly by šílet a chtěly by hned), o té kočičce... že až umře křeček, tak bychom možná mohli třeba kočičku mít, co si o tom myslí. děti byly daleko, pak jsme pro ně jeli a jdeme s nimi a synek povídá:"Mami, až umže kšeček, tak bysme mohli mít čeba kočičku?" "Jak jsi na to přišel?!?!" (já v šoku) "No, dyť po ní pšece stlašně toužíš!"
s dcerkou byly taky takové příhody. naše děti jsou telepati.
*****
my děti...to mě občas baví
