My photo
calenndula@gmail.com * DOLL MAKER, Czech * PANENKÁŘKA *

September 20, 2017

nákupy * shopping


























* obvykle to nedělám. nepropaguju věci, které si kupuju. protože existujou důležitější věci než věci, proto :)
a protože nechci dávat příliš mnoho pozornosti na to hmotné. 
* teď ale udělám výjimku. koupila jsem přírodní laky na nehty. obyčejné laky na nehty totiž obsahují mnoho škodlivých chemikálií. i když v mém podání lakování nehtů  není nic moc divokého, mám ráda nehty upravené a Malina si nehty lakuje klidně několikrát do týdne...
* proto jsem hledala a našla laky na nehty Avril. je to kvalitní šetrný lak na nehty bez chemických látek jako jsou tolueny, ftaláty, parabeny, xyleny, sorban draselný, pryskyřice a další. Avril laky na nehty jsou bez 7 základních škodlivých látek. některé druhy odstínů jsou navíc veganské. jsou to většinou všechny nové odstíny od Avril Organic, které už vyrábí nejen v šetrné variantě bez 7 škodlivých chemických látek, ale jsou to navíc veganské laky na nehty. 

* laky jsem koupila v eshopu Nuspring. k tomu jsem si tam koupila teploměr. ten se mi doma vždycky hodí, třeba na výrobu koloidního stříbra...
* balíček přišel a teploměr byl rozbitý. laky se mi líbily, ale přeci jen, tři z nich měly barvy úplně jiné, než jsem si představovala, inu monitor...
* volám tedy do obchodu. nebyl problém. slečna Petra byla velmi milá, hned přislíbila poslat nový teploměr. taky nebyl problém s výměnou laků. popsala jsem jí svoje barevné preference ohledně nehtů a poradila mi skvěle. nové barvy laků už přišly a tentokrát se teploměr nerozbil. jsem spokojená. a taky, tyhle laky nestály 300 Kč každý, jak to  často u přírodních laků na nehty bývá, ale krásných 79 Kč. a to taky potěší. už s Malinou zase vesele lakujeme. ten zelený a modrý lak je samozřejmě její ;)

* dále jsem opět nakoupila v eshopu Chemlonka. sice název napovídá, že tam mají chemlonovou přízi a je to tak, ale mají tam taky mnoho, mnoho, mnoho krásných přízí přírodního složení, a to byl můj cíl. bavlna, vlna, merino, hedvábí. nádhera!
* nakoupila jsem trošičku zásob, přece se ochladilo a je třeba mít něco na pletení, no ne?
* výhoda tohoto obchodu jsou ceny. nakupujete přímo od výrobce, žádný mezistupeň, výborná kvalita přízí a skvělé ceny. pan inženýr Pěnkava provozuje firmu Ariadne od roku 1992 a své práci rozumí.
* pan majitel mi volal a sám mi nabídl slevu. pokud nakupujete víc, tak při nákupu, tuším, nad 3 000 Kč neplatíte poštovné. anebo, pokud nakupujete na IČO, to byl můj případ, dostanete na některá celá balení slevu 10%. pak ovšem zase platíte poštovné.
* při sebemenší nesrovnalosti lze majiteli zavolat, zeptat se, domluvit...taky mi před vyřízením objednávky ještě pan inženýr volal a nabídl nové zboží, barvené merino, které zrovna dával do eshopu. 
COŽE MERINO??? zastříhala jsem ušima. COŽE RŮŮŮŮŽOVÉ??? RŮŮŮŮŮŽŽŽŽŽOVÉÉÉÉ MERINO??? zastříhala jsem ušima podruhé. za takovouhle cenu, fakt? a mám ho! no to nejde nekoupit, že?
* je potřeba brát s rezervou pásky na klubíčkách. nevěřte jim vždycky. některé nemají pravdu. vždycky věřte tomu, co je psáno na internetu u zboží, tam je to správně. anebo co řekne pan Pěnkava do telefonu, to je taky v pořádku. ale má předtištěných 30 tisíc pásek a někdy to složení příze už je jiné...takže jsem dostala merino, na kterém je psáno ve složení bavlna, ale bavlna to opravdu není. anebo jsem obdržela přízi Atol, je na ní psáno 100% vlna, ale poznám, že je to vlna s bavlnou a ano, v eshopu se píše vlna/bavlna 50/50%.
* tyhle malé nesrovnalosti ráda panu Pěnkavovi odpustím, protože i díky tomu je příze levná a to mě těší.
* zatímco přírodní příze jsou prostě jasně přírodní, někdy je tam enší procento nějakého umělého vlákna, takzvaná Babiččina ponožková příze má na pásce napsáno 70% akryl, 25% vlna a 5% zase něčeho umělého. ale! objednala jsem pár klubek a ona voní ovečkama, to poznám. na omak jsou příjemná, já bych řekla, že ten poměr bude snad spíš opačný, že víc než akrylu tam bude té vlny! ptám se na to pana Pěnkavy a on říká, že kupuje už  namíchanou směs vláken, vlastně netuší, kolik přesně čeho v tom je. tak spíš píše víc toho akrylu. ale já tuším, že to bude ještě trochu jinak. a na tyhle ponožky se moc těším. anebo šál? anebo svetr? 
* ještě týden po doručení mi pan Pěnkava volal a ptal se, jestli jsem spokojená. no jasně. moc! sdělil mi, že své zákazníky milují a že by se mnou chtěl bydlet v dvojdomku :D. já jsem mu vysvětlila, že to teda nevím, zda by chtěl, kdyby věděl, jak je u nás někdy hlučno...
ale takhle po telefonu můžeme být na sebe milí, bez problému :). a já chci honem plést, abych zase mohla objednat v Chemlonce. haha, jsem ráda, že jsem si Chemlonku rozklikala, a přišla na ty nádherné přírodní příze, co tam mají.

September 19, 2017

svátek Malina * name day Malina




















































































































* chtěla šaty. vybrala si látky i střih. ale netušila, že je šiju už teď, utajení se povedlo, takže byla překvapená. vejskala nadšením.
* legíny jsou stále potřeba. na ty žluté jsem obarvila látku v mikrovlnce. milovnice žluté byla nadšená.
* bavlněný šál jsem barvila přírodně zlatobýlem.

* she wanted these dresses. she chose fabrics and pattern. but she didn´t know I sewed it that time so she was surprised.
* she needs leggins all the time. for that yellow ones I dyed fabric in microvawe. a lover of yellow was very happy.
* cotton shawl is dyed naturally with golden rod.




September 18, 2017

moje běhy - září * my run - september














































* děkuji za to, že běhám. že chodím. krása vesmírná a nesmírná. 
* objevila jsem novou cestu, bačkůrkovou. je porostlá mechem a travičkou.

* thanking that I CAN run. that I CAN walk. immense beauty.
* I discovered a new way, slipper way. it is covered with moss and grass.


tanečník * tiny dancer




vždycky to dělal. odmalička něco produkoval. má smysl pro hudbu a pro rytmus, něco si broukal, na něco neustále hrál, do něčeho neustále mlátil (to dělá k mému vzteku dodnes :), pohyboval tělem, předváděl se.
časem to stále víc začínalo mít podobu tance. ale ne jen tak ledajakého tance. toho jeho tance.
jeho tanec je prostě jeho. asi nikdo jiný takhle netancuje. slyšel hudbu, a už o sobě nevěděl. to malý dítě se svíjelo a kymácelo, rozhazovalo ruce, prostě hudbu vpíjelo do sebe a prožívalo ji, prožívalo ji pohybem.
on a hudba, jako jedno.
někdy ho pozoruju a vím. já prostě vím. mám to totiž taky tak. tanec potřebuju nezbytně ke svýmu životu, jen tak pro sebe, doma, odmalička. teď i v lese, když běhám, prokládám klus tanečními kreacemi na cestě, pod kmeny smrků, na louce...prostě musím. já ho vidím a rozumím mu. jednota těla a hudby, je to krása.

často jsme ho viděli při fotbale na hřišti, jak běh a přihrávky prokládá tanečními figurami.

nech toho tancování, tady seš na fotbale! řekl trenér. a tím k naší lítosti skončil Sokolův fotbalový tanec.

ale Sokol je nezmar. když si něco umane... on netlačí. on je v podstatě jemný a kultivovaný. což mu ve fotbale moc nepomáhá, pravda, ale v tanci naopak zase ano. cítí hudbu, cítí pohyb, cítí emoce zvuků...
ale i tak, co chce, za tím jde. a daří se mu to. nevím, jak to dělá, když za tím nejde nijak tvrdě, ale stejně se dostává k cíli. hlavně má jasno. kam jít. co chtít.

ve druhé třídě si připravil tanec na oblíbenou písničku, vyhrál s ním třídní soutěž talentů na školním výletě. tehdy jsem viděla, že tohle je výrazový tanec. nebál se vystoupit.

ve třetí třídě, ve svých devíti letech, připravil si svůj tanec na školní akademii. měsíc denně trénoval. ponořený do pohybu. ladil detaily, naprosto soustředěný, zkoušel. vybral si svou oblíbenou píseň. viděli jsme, že je dobrej.
celý to je jeho choreografie. každý z nás mu řekl jen pár připomínek, co se nám tak zdálo, že by mu pomohlo k lepšímu výsledku. všechny ty připomínky si vzal k srdci a jeho tanec se postupně vylepšoval.
nakonec jsem mu řekla:
Sokole, máš v sobě něco výjimečnýho. můžeš to dát lidem skrz svůj tanec. můžeš jim dát něco krásnýho, co je potěší. jdi a dej jim to.

a on to prostě udělal. šel a dal jim to.
byla čtyři představení. čtyřikrát plné divadlo. už po první akademii mi psala jeho paní učitelka třídní, že to je krásné představení. že po jeho vystoupení celé divadlo stálo. 
první standing ovations v devíti letech.

Sokole, prej celý divadlo tleskalo a stálo, to se ti to asi hodně povedlo, ne?
no já nevím, asi to nebylo špatný. ale já to nevím, že stáli, já do hlediště neviděl.

ani mu to nestouplo do hlavy. prostě to neprožíval. stáli nestáli. on prostě tancoval dál. ještě třikrát.



malej Karko zase tancuje, jdem se dívat! říkal jeden pan učitel ostatním v zákulisí a šli se dívat. říkala Malina...


maminka jedné paní učitelky na akademii nechtěla jít. ale když slyšela o Sokolovi, jak tancuje, šla. aby ho viděla.
na čtvrté představení jsme přišli. přihopkal na pódium a začal to rozjíždět. kolem nás ticho. občas nadšený pískot.
zírali jsme. to, co nám denně předváděl v obýváku, najednou vypadalo jinak. naprosto soustředěný, naprosto přesný. některé pohyby jak vysoustružené. vychutnané a dovedené k dokonalosti svého druhu. to byl úplně jiný tanec. před lidmi tančil jak ryba ve vodě, jak ve svý kůži, něco zacvaklo, do skládačky zapadl poslední dílek a on byl ve svým živlu. tančil jak o život. jako kdyby teprve plné divadlo mu dalo motivaci, sílu, přesnost, drajv.
zírali jsme a ani nedýchali.
tyjo, to neni možný, řekl někdo vedle nás.
když dotančil, zvedla se vlna ohromného potlesku.
on to prostě udělal. šel a dal jim to.




pak jsme dostávali esemesky. pochvaly při náhodném setkání. lidi si pamatovali. trochu je to nadzvedlo. šokovalo. ozvali se a pochválili. mnoho se jich ptalo, kde se to naučil. nikde. to on sám, říkali jsme. jeho vlastní choreografie.
chtěli jsme ho už dřív dát někam na taneční kroužek, aby se vyvíjel. ale nevěděli jsme kam. on se nehodí ani na klasické tance, ani na moderní, hip hop a tak. balet asi taky nebude to pravé. potřebuje vyjádřit sám sebe, jak cítí hudbu, to je to vzácné, co je v něm. ale netušili jsme, kde se tohle učí. tak  jsme si řekli, že asi nejlepší bude přihlásit ho na tanec do nejbližší ZUŠ.
celé prázdniny mě bombardoval otázkami:

a kdy bude to tancování? budu tam moct chodit? já bych tam moc chtěl, maminko. prosím tě, přihlaš mě včas, ať mě vezmou.



ujistila jsem ho, že to bude naše priorita. že tancovat prostě bude.

hned první školní den šli s taťkou do zušky se přihlásit na tanec. ale zjistili, že talentovky jsme propásli, ty už byly. paní učitelka ho chtěla zkusit, co umí, tak mu řekla, ať něco předvede, a on nic. nepočítal s tím. nic ze sebe nevypotil. měl předvést žvejkačku a on ze sebe nic nevyžvejknul. prý už nemají moc míst. hrozilo, že ho nevezmou.
a to jsem se lekla. ten kluk tak moc chce tancovat.
odhodlala jsem se a poslala jsem paní učitelce video, které zrovna před pár dny Pavlík dokončil a dal na youtube. Pavlík je dobrej. je mu asi šestnáct, ale videa dělá naprosto profesionálně. a Pavlíku, díky, ty jsi zachránil Sokolovu taneční kariéru!

když jsem paní učitelce poslala video, odpověděla, že je nadšená. že má Sokol ohromný talent. že okamžitě volala své kolegyni a bývalé žákyni do Prahy a hodinu rozebíraly jeho čtyřminutové video!
zírala jsem.
druhý den jsme vezli Sokola na jeho první taneční lekci. paní učitelka dovolila, že může přijít na dvě vyučovací hodiny. jinak všichni mají tři hodiny, ale Sokol může přijít na dvě. ještě ale nebyl přijatý a nebylo jasné, jestli ho vezmou. vyzvedli jsme ho ve škole a nestíhali jsme jet domů, takže jsme někde splašili takový šílený tepláky, naprosto nic podobného tanečnímu úboru. visely na něm, dlouhý a široký a zářily všemi barvami, trochu psychedelie a trochu psycho.
paní učitelka ještě před začátkem hodiny si nás vzala stranou. řekla, že Sokol má ohromnej talent. že to asi tušíme. že by ho ráda učila, ale nemá na to dostatečné vzdělání. nechápali jsme. ta paní je zkušená bývalá baletka. má vysokou školu a titul Mgr., aby mohla učit děti. učí děti už léta. ta že by neměla dostatečné vzdělání?!?
řekla, že Sokol nemá žádnou formu a tím je právě osobitý. když ona nebo někdo jiný ho bude učit, hrozí právě to, že mu vnutí nějakou formu a zkazí to, čím je výjimečný. řekla, že pro něj se například vůbec nehodí klasický balet, protože tam je to hodně o drilu a formě, a tam by zcela zanikl jeho talent. lapali jsme po dechu. ale vnímali jsme, že je pravda, co ta paní říká. mluvila o učení desetiletého chlapce jako o velké výzvě. mluvila o učení nadaného chlapce s velkou pokorou. nejradši bych ji objala a dala jí pusu. řekla to, co jsme sami s Mužem cítili.
řekla, že si Sokola učit netroufá, že v učení takto vybavených dětí nemá praxi. že na to jsou potřeba jiné metody. ale řekla, že se bude dál vzdělávat. že si už včera objednala knížku, aby věděla, jak na něj.

ta paní si objednala knížku kvůli Sokolovi, běželo mi hlavou. bude se dál vzdělávat kvůli němu...zírala jsem!

 řekla, že o něm diskutovala s kolegyní, která studovala Duncan Centre v Praze. taneční konzervatoř. a tam že prý učí tak, jak by to Sokol potřeboval. jak to prý přesně odpovídá jeho talentu, jeho vybavení. prý tam by to měl zkusit.
byli jsme šokovaní.
pak Sokol vplul bos ve svých úděsných teplákách mezi krásně oblečené holčičky v baletních oblečcích a piškotech. byl tam jedinej kluk. šli jsme ho vyzvednout po dvou hodinách, hopkal v šílených teplákách mezi holčičkama a svítil jako žárovka. naprosto blaženej. paní učitelka nabídla, že tam může zůstat celou dobu, až do konce.

tak co, chceš tady ještě hopkat s holčičkama?
vehementně kývá hlavou. jestli to nevadí?
takže svítil a hopkal celou dobu.

ještě jsme pořád nevěděli, zda ho pan ředitel na tanec přijme, ale koupila jsem mu jeho první piškoty.

já ti je objednám.
ale ještě nejsem přijatej, mami. tak aby to nebylo zbytečný.
to je jedno. chceš tancovat? 
jo, chci.
tak budeš tancovat. tady, nebo jinde. když chceš tancovat, tak prostě budeš.
a chceš tancovat i delší dobu, ne? třeba i za rok?
jo, mami, jasně, že chci. fakt chci!
tak objednáme rovnou dvoje, když už platím to poštovný.






moc děkoval a celej svítil.
něco někam zaklaplo.

tady je jeho taneční úbor, co jsem mu šila.
a přeju krásné dny. a splněné sny.
































September 11, 2017

zářijové běhy * september run














































































































* v sobotu se Sokolem v Lese, ˇó nádhero. hrsti brusinek a ostružin a ještě i borůvek. uběhli jsme 7,998 km. beží jako zajíc, i do kopce. fotil a dělal land art.
* běhám čtrnáct měsíců. v sobotu a dnes jsem vyběhla všechny kopce. i ten krpál, co se mi zvedá přímo před očima jako kamenitá zeď nebo co. takovej pomalej klus to byl, jo já vím. ale. děkuju za to velice. že to jde. a dnes...ty kilometry nějak samy přibývaly...radost a sladkost života***.