v rámci předvánočních příprav už přišel i takový stav.
vím, v písni jde o nenaplněný cit k muži... ale jak ke konci zvedá hlavu a nastavuje tvář dešti, úplně souzním s tím pocitem a v tom okamžiku jsem viděla sebe, jak řvu z plných plic a házím těsta na cukroví, která jsem připravila... vrhám je elegantním obloukem z okna daleko do trávy...
protože v důsledku různých omezení ohledně jídla, daných zdravotním stavem a reakcemi těla, především dětí, v důsledku péče o zdraví nelze jen tak uhňácat cosi z bílé pšeničné mouky, vrazit tam pár vajec, hromadu cukru...a bez problémů vyválet. když to má být zdravější, ono to prostě pak moc nedrží. perníčky ze špaldy a kukuřice, rohlíčky pohankové, linecké slazené ječným sladem...
ale jo. nakonec dobrý. ale piplačka to je a klidně bych letos dělala jen nepečené vita cukroví, ale to neprošlo. aspoň však Opi a Sokol zapracovali mohutně.
jak tak hodně pomáhali a prý, že budou sami péct... no proč ne? já zrovna někde dělala něco jiného... několik vyhozených plechů černých perníků letos padlo. alespoň pak byli hodně rádi, že jsem zase v kuchyni a na pečení dohlížím a hezky si mě oprašovali :). tak málo práce s cukrovím jsem si nedala, ani nepamatuju. ale tolik vděku a slov díků nepamatuju taky. někdy není špatné si uvědomit, že se některé věci nedělají samy...
ani by mi nevadilo udělat třeba jen takový vita dortík. je na způsob jablečného štrúdlu. tedy ne že by ten nebyl, samozřejmě ho dělávám... ale tento je taky fajn. korpus z mletých datlí, mandlí a panenského kokosového tuku, náplň jablíčka, namočené vlašské ořechy, rozinky, skořice, trocha medu. zrnka granátového jablka dělají hodně. ta svěžest, ach.
na zvědavé dotazy doplňuji recept.
je to na motivy některých vita receptů z raw kuchařek, tolik moderních v posledním čase... proč ne. výborná inspirace. akorát doma většinou nemám všechno, co je v tom kterém receptu. tak dám to, co je, a improvizuju. a tak vznikl taky tento
vita dortík a la štrúdl.
melu sušené datle a mandle v odšťavňovači šnekovém, vyleze mi "těsto" a to pak trochu zvláčním kokosovým tukem a napěchuju do hrnce vyloženého potravinovou folií, vytvaruju misku. potom proženu odšťavňovačem jablíčka, rozinky, ořechy, dochutím kašičku medem a skořicí. když je moc řídká, přisypu trošku psyllia. vyplním tu datlovomandlovou misku a dám do lednice trochu ztuhnout. stačí třeba hodinka. pak vyjmu z hrnce a posypu čerstvým ovocem. dělám různé kombinace ovoce a ořechů, mandle. někdy jsem dělala náplň z avokáda, banánu, přidám trošku kakaa. taky ovoce navrch obměňuju, třeba mandarinky jsou taky dobré...
místo odšťavňovače někdo používá výkonný mixér, nebo by se dal asi i takový ten sekáček, co je někdy k ponornému mixéru, nebo mlýnek na maso by hezky umlel sušené datle i mandle... a jablíčka nebo banány zase ponorným mixérem... mělo by se to sníst tak asi během jednoho dne. což u nás není problém :)
miluji granátová jablka. jedno vyloupané, jíst ho lžící z misky ještě ve vyhřáté posteli k snídani...Mňáááám!
je potřeba nabírat síly. někdy na chvíli zastavit. pocítit prasknutí rudého zrnka mezi zuby. nemyslet na to, co ještě není. jen být. dát si koupel a dívat se na oblíbený film. číst knihu, která v rukou dýchá. tu, co si šetřím na dlouhé zimní večery a schválně nechávám na dobu kolem Vánoc. (protože v zimě především čtu ráda knihy, které dobře dopadnou. nebanální happyendy, jo, to je moje. v létě zas líp zvládnu něco těžšího.)
někdo nedávno říkal, byl to takový intelektuál patrně, že to je tak infantilní, nebo spíš senilní, číst v dospělosti knihy pro děti. no co na to říct? snad ani nic. nebo možná "pche!!!" kde bych byla bez dětských knih, ilustrací a hraček? :-)
uvařit si dobrý čaj s hrstičkou kustovnice. opakovat si anglická slovíčka. snuggle. jak miluji angličtinu, její zvuk...
nechat doma dítě jen tak, ať si odpočine. ať z té rýmy není něco horšího.
zavézt děti na zkoušku vánoční hry. poslouchat, jak společně hrají nebeští andělé na harfu a dvě flétny, soprán i alt.
neupéct to, co jsem chtěla, a nedovézt to na návštěvu. a cítit se úplně dobře.
a těšit se na Ježíška. nemyslím tím nic určitého, ale ten pocit, ta sláva.
Gloria in excelsis prostě.
...přeji vám naplněný advent...
