bylo fajn * it was nice

* předla jsem o Vánocích lamu a merino. to upředené, to je lama. krásně lesklá, hebká. chloupky, které vyčuhují, dělají krásnou aureolu a někdo z toho má pocit, že to kouše, ale ne, naopak. aureola je, hebkost a měkkost taky. už druhou sezónu nosím teď denně soupravu pletenou a háčkovanou z této příze. není to ani tlusté, ale hřeje dost.

* dělala jsem raw dorty, bez cukru a tak uspokojivě sladké. první je s mangem, banánem, kiwi a granátovým jablkem. druhý je v višněmi a granátovým jablkem. granátové jablko, mojï vášeň a slabost, a navíc ještě krásu krás, můžu úplně ve všem. ba ne, asi v polívce ne, přeci jen. oba dorty naprosto výtečné. celá rodina je teď nadšená z raw dortů, aby ne, když je jedí k snídani... ale opravdu, ten kešu cheesecake, zkoušela jsem ho teď podruhé, ten teda JE! udělala jsem malou obměnu, místo malin dala višně. a místo vanilkového extraktu vanilkový lusk - s luskem je to o chlup lepší. nějak si nemůžu vzpomenout, jaké dorty a zákusky a kynuté pečivo mi dříve taky chutnaly... je to spolehlivě zcela překryté živě údernými chutěmi těchto "nových" sladkostí.

* konečně jsem zarámovala "koťátko", jak jsem si pro sebe pojmenovala vyšívanou abecedu. koťátko, protože je to pro radost. nic praktického, pouze pro radost, potěšení. vyšívala jsem ho po chviličkách půl roku. ty chviličky byly většinou, když jsem čekala na dítě/děti, než skončí kroužek... po chviličkách půl roku to trvalo. a pak další půlrok mi trvalo, než jsem abecedu zarámovala. ale konečně. visí v té nejlepší společnosti. růže od Říčky, kytička od JEN LEN Markétky, grafika "Być" od Igy Chmielewske. měla jsem tu čest poznat Igu, strávila s ní nějaký čas. k narozeninám mi dala grafiku. už někde kdysi i visela, ale teď teprve dobře vynikne.

děkuju, mé milé ženy.

na tyrkysové vlně * in turquoise

* na tyrkysové vlně jsem plula ještě o prázdninách. tyrkysová, potravinářské barvy, na přání pro Rosu. bude ladit ke kurníku :). ona tady je. není kam spěchat. pomalu po troškách. vždycky odepíše. přečte si i to, co nenapíšu. jsem tak ráda, jak to běží. jaká je.

* a pak bílou lamu ještě. lama je radost, heboučká a lesklá, sama se napíná dotenka. ale nesnažila jsem se, ne, vůbec se mi nechtělo se nutit.

* děti nemocné a protivné, tento týden celý byl vypečený, rozbité auto a kdo za to mohl? neutíkám. ale pak, několik hojivých skutečností, všimnout si a poradovat se...
* dovědět se tajnosti, co připravuje jeden muž pro svou ženu. posilující a úsměv vyvolávající, vždycky, když si vzpomenu. láska je krásná. fandím tomu, kdo umí na tomhle pracovat. haha, co víc, láska, anebo sázka?
* a to, co se rozbilo, dá se opravit. neutíkám. díky za tu opravu, O a M.
* kresba od Sosny, v níž se odráží i Tichý dech, její předchozí jméno. pořád si ji musím prohlížet, lapila moje oči. ale fotka to nezachytí, nejde mi to. ta kresba je trochu jako tahle vlna, bílá a modrá, hebká a měkká, tušení zárodků a růstu. kvetení, které chci vidět všude, asi. měkkost a pronikání. malé doteky prstů s pastelkami, tolik doteků. nemůžu se nabažit a dívám se a říkám si, jak jsem šťastná, že jsem byla takto obdarovaná. už přemýšlíme, jak ji dáme do pasparty. děkuji, děkuji, děkuji.
* úleva na cestě mezi poli, sama, stěží potkáš auto. ospalá vesnice a srnky hledající pod sněhem něco zeleného. večer s ženami, mám se čím podělit. radost. pak zase zpátky bílou tmou. trocha trémy na místy kluzké silnici, abych to zas nějak nerozflákala, ale jinak, Beautiful calm driving...

na ruce * hand warmers

* z lamy předené loni. jedna bílá a jedna šedobílá dvounitka. už je asi měsíc nosím, moje dokumentace vždycky pokulhává...tak je sem dám, dokud ještě není léto.

* pomalu nabírám nové zkušenosti v pletení. první čepice a první rukavice - návleky. oproti návodu, kde byla jen díra na palec, jsem přidala nějaký ten centimetr na přikrytí palce. taky jsem neukončila hned u prvních článků prstů, ale přidala i tady pár centimetrů na zahřátí, že se malíček schová.

* tohle malé pletení, které rychle přibývá, mě baví. a přitom se dívat na Gondryho Nauku o snech... jojo...
* rukavice - návleky jsou hebké, tenké a hřejou. prima. zato to další předení... darovaná šedá, která je krásná ve svém melírovaném odstínu. dostala jsem ji i vypranou a úkol byl jen česat a příst. ale je drsná a kousavá. pokusila jsem se ji zjemnit svou světle šedou vlnou, která je jemná podle mě dostatečně, ale moc to nefunguje. i tak ji ale užiju. milovaná šedá, ta se nikdy neztratí. myslím, že z ní bude nakonec taška.

lamí čepice * llama hat

* před rokem  a něco jsem předla vlnu z lamy. bílou a šedou. stále mi nebylo jasné, co z ní bude, čekala na svou chvíli. 

* moje první pletená čepice. na čtyřech jehlicích, jednoduše. jen zakončení z řetízku kytiček.

* vlna z lamy mě nadchla. neskutečně jemná, ani náznak kousání. předla se dotenka úplně sama. je v ní několik odstínů bílé. bělejší a nažloutlejší... ve výsledku se mi to moc líbí. místy je v ní namícháno i pár šedých lamích chloupků. protože nejprve jsem česala šedou a pak bílou a na česačce to jemné pápěří trošku drží... přece nebudu tak cenný materiál z česačky luxovat a vyhazovat do koše, že. vznikly tak jemné melírky, které se mi moc líbí.

* jedinou slabinou je to, že lamí srst byla stříhána přeci jen poněkud kratší. takže se to nepředlo pohodlně. ani trochu. (největší část chlupů nešla příst vůbec, musela jsem ji sčesat s ovčí vlnou s delším vlasem.) 
* a pouští chlupy:(... ale zase ta aureola jemného chmýří... kouzelné :).

* sice mám zimní nákrčník, který jsem pletla loni a ten k čepici nosím, ale začala jsem si háčkovat i šál. šálů totiž není nikdy dost, jak mi kdekdo jistě odsouhlasí. tenhle je super extra jednoduchý, samé řetízkové oko...

* ještě cítím drobnou potřebu zde napsat, že si uvědomuji ten rozdíl. dítěti recykluju starou mikinu a šálu...a sobě předu ten nejhebčí poklad. ano, já si to uvědomuji a trvám si na tom. ačkoli i pro sebe klidně zrecykluju i nemožné, ještě nějakou dobu asi nebudu plést a háčkovat pro děti čepice a tyhle věci. protože někomu totiž nedělá potíže čepici v něčem v klidu vyválet, a úplně normálně taky někde válet nechat, ne-li ztratit... a na to nechci ani pomyslet po těch hodinách u kolovratu. tak raději ať to tolik nebolí. kdo přede a ví, jak dlouho to trvá, chápe ;)
* ale těším se, že ten čas přijde a děti něco ode mne chlupatého si taky užijou.
pěkné dny přeji!