kváskový chléb No1

tak tohle je ten nejjednodušší chleba, jaký jsem kdy pekla. upřímně a s nadsázkou, nechoďme kolem horkého bochníku, je to naprosto triviální chleba pro líné a blbé. tedy pardon, nikoho nechci urazit! jen tím chci říct, že není vůbec složitý. už jen ta čísla jsou směšně monotónní: asi tak jedno kilo mouky, necelý jeden litr vody, jedna lžíce soli, jedna lžíce kmínu, jeden velký hrnek kvásku. péct asi tak jednu hodinu. a navíc, u nás doma je to chleba - jednička.

1 - 1 - 1 - 1 - 1 - 1 - 1.  

a proto, je to kváskový chléb nambr van!

jaký si ho uděláte, takový ho máte. to znamená, že jaké do něj dáte mouky, je na vaší chuti. já mám celozrnný kvásek, obvykle namelu půl kila krup a do kila dosypu nějakou žitnou mouku, někdy celozrnnou, někdy ani ne, a pak ještě trochu hladké. čím víc dám hladké, tím víc mě rodina chválí a chléb mizí, též babička více baští, protože chléb je ještě vláčnější a nadýchanější... ale mně leží na srdci i zdraví mých drahých a co si budeme povídat, mně celozrnné pečivo chutná nejvíc... takže smůla, celý hladký nikdy nebude.

a teď už postup:  ingredience odvážíme a líně zamícháme v hrnci

formu vyložíme pečícím papírem a těsto vyklopíme. pomůžeme si stěrkou. používám oválný smaltovaný hrnec. důležité je mít k dispozici pokličku.

hrnec přiklopím poklicí a nechám chleba kynout do druhého dne při pokojové teplotě. obvykle mi kyne cca 12 hodin, ale je potřeba se řídit tím, jak se chleba chová právě u vás. záleží na kombinaci složek, teplotě, jakou máte u vás doma, záleží i na tom, jak se chová zrovna ten váš kvásek. délku doby, kterou chleba nechám kynout, odhaduji podle chuti těsta. nesmí být moc kyselé.

nechám troubu rozehřát na 250°C. pak vložím hrnec s chlebem přikrytý poklicí. zapnu horkovzduch a 30 minut si chleba nevšímám. po 30 minutách vypnu horkovzduch, odklopím poklici, teplotu snížím na 150°C a peču ještě dalších 30 minut. někdy mám dojem, že ani po této době chleba není ještě hotový, tak dobu pečení ještě prodloužím.

my máme rádi praskliny na chlebu, proto jsem se přestala snažit se jich vyvarovat. 

chleba vyklopím na mřížku, sundám pečicí papír (někdy ho použiju ještě i při příštím pečení). a jen se kochám vůní. po vychladnutí se kochám i chutí! ááách!

tento chleba není žádný suchar, na kterém si vylomíte zub. peču ho velmi často také proto, že si ho oblíbila i naše babi, protože má měkké kůrky. střídka je mírně vlhká, v bublinách hedvábně lesklá. je třeba ho krájet až po vychladnutí, aby se nelepil na nůž.

ale pak, ukrojíte patku, mírně vlahou ji potřete máslem... požitek! já si jdu ještě vždycky ukrojit další krajíček. (na poslední fotce se chlebík pyšní domácí jelení paštikou. jednou za život si ji můžeme dovolit, když darem dostanete jelení játra, taková příležitost se nezahazuje...)

* za dobu, kdy peču s kváskem, zkoušela jsem různé chleby. do ošatky, do formy... receptů je na internetu k dispozici dost. pečivo téměř nekupujeme a protože peču chléb několikrát do týdne, vítězí u mě jednoduchost. příprava tohoto bochníku nevyžaduje moc času ani energie. peču ho ve formě - hrnci, proto ho stačí líně zamíchat, žádné hnětení a posilování rukou se nekoná. protože je ve formě, tedy těsto může být řidší, není problém ho udělat celý celozrnný. míchám mouky různě podle toho, co je doma, podle nálady.

* množství ingrediencí v receptu je přibližné. podle toho, jakou kombinaci mouk použijete, mění se přeci jen množství vody, délka kynutí i pečení. proto je dobré bedlivě chleba sledovat a dát mu, co potřebuje zrovna ten aktuální jedinečný váš.

*

* a zde už píšu ingredience poněkud přesněji a jen ve stručnosti opakuji celý postup:

295 g kvásku (jestli se vám víc líbí 300, dejte 300)

1 kg mouky

1 lžíce soli

1 lžíce kmínu

semínka dle chuti

950 ml vody

* kynout přibližně 12 hodin při pokojové teplotě

* péct s poklicí 30 minut na 250 °C

* pak 30 minut na 150°C bez poklice, podle potřeby prodloužit dobu pečení

*

kniha receptů * my recipe book

* moje kniha receptů je pěkně napěchovaná. její desky už byly odrané. různě jsem je slepila a polepila, ale chtělo to něco pořádnějšího.

* vybrala jsem zbytek látky s retro vzorem (strašně se mi líbí!) a retro výšivku. tu jsem si stáhla tu. děkuji, Lenko!

* Lenka má obchod se šicími stroji a to by nebylo nic tak zvláštního, ale výjimečný je její přístup k poradenství. je totiž mimořádně ochotná věnovat člověku čas, poradit se strojem, šitím, vyšíváním. já jsem u ní šicí stroj nekoupila, škoda. tenkrát jsem o ní ještě nevěděla. i přesto jsem díky ní zvládla některé závady, nedostatky při šití (ty nedostatky byly moje, ale to je vedlejší ;). poradila mi několika radami, jak si opravit malou závadu na stroji. teď už vím, že pokud budu někdy něco dokupovat ke stroji, tak jedině u ní.

* legrační je, že každý, kdo mou knihu viděl, řekl, že ta kuchařka vypadá jako já :)


*

jak vyjádřit, co ani vyjádřit nejde. to nejdůležitější někde za věcmi, za atomy a buňkami hmotného. i když hmota je mostem, který umožní pocítit. studené nožičky v mojí posteli. společné čtení. čekání večer na posledního, kdo zasedne k večeři. skládání prádla na milovaná těla. zázraky bijících srdcí. sledovat růst do krásy. divit se tomu každý den a cítit vděčnost, vděčnost neohraničenou.

chránit vše dobré. prožít okamžik, který si nezamknu do krabičky.

*

letní mlsání

* tak nějak mám teď takové vnitřní kroucení, co se týká blogu. neumím důsledně zaznamenávat, tj. třeba každý týden udělat jeden příspěvek. dá mi práci jen ten obyčejný mimoblogový život. každý detail navíc je prostě navíc. poslední léta před sebou sunu dlouhou frontu restů, kostlivců, kteří, jak mám dojem, na mě padají z každé skříně a kouta. 

potřeba tvorby (tím myslím vše, do čeho lze vložit i jen špetku tvořivosti, v mém podání vaření a ruční práce, péče o život...) je ve mně zakódovaná nějak snad geneticky, prostě to tam JE, ale potřeba dokumentování, hm, tak ta tam jaksi, ať hledám jak hledám, tolik NENÍ. tvorbu jakoukoli k životu potřebuju, to nějak tak jde samo. sice mi udělá dobře pár těch pochval, co tady na blogu zanecháte, ale vlastně, budu-li upřímná, není to to, co mě žene za dalším kutěním. (to je jaksi vesmír sám o sobě, nezávislý na tom vnějším. uspokojení je jen v tom procesu, pochvala poté je příjemná a prima, ale na té to nestojí...)

když jsem tento blog začínala, myslela jsem, že mi dopomůže prezentovat mou práci, kterou, jak se moje tělesná situace změnila, jsem musela volit s menším rozmachem. ano, zájemci se ozývali a řada nových zakázek čekala společně ve frontě s kostlivci. čekala ta řada tak dlouho, až jsem si musela sama sobě přiznat, že na to prostě (zatím) nemám. a vzdala jsem to. není to prohra, pro mě je to úleva. je výhrou dopřát si realitu vidět tak, jak skutečně je. a není všem dnům konec, vše se mění...

snažím se stále, hlavně o to, co dělat prostě MUSÍM a taky strašně chci, starat se hezky o svou rodinu. pak taky MUSÍM něco šmodrchat, míchat, kutit, tvořit, ochutnávat, očuchávat... ty dvě množiny mého MUSÍM mají nezanedbatelně veliký průnik.

a tak se uvnitř kroutím: blog psát nemusím. ale je hezké zachytit to, co tak rychle mizí. pěkné okamžiky, pohledy ven, vychutnávání života prostřednictvím kousku dobrého jídla... to potěší i mne, když to zvládnu. zatímco život plyne, já jsem většinu času tady doma zabývajíc se prádlem a jídlem. aby bylo hezky v bříškách, čisto na těle, aby ta těla byla co nejsilnější a nejspokojenější... je to strašně důležitá práce, je to druh pozornosti pro přežití nezbytný. ale nikdo zvenku to neocení. péče o život je ta v pozadí, ta, která se nepočítá.

nedávno se mě jeden pán ptal. "co děláte?" "starám se o rodinu." mimochodem my u něj kupovali zrní. zrní, z něhož melu mouku a peču chleba a tak. "no to jo, ale co děláte?" nedal pokoj. no a to je právě ono.

škrábu ze sebe někdy poslední špetky sil, ochraňuju každou kapičku energie kolující mým tělem i duší, abych zajistila to, co je tak běžné, normální, všední pro všechny lidi. prádlo a jídlo... 

no a tak se kroutím. protože psát blog nemusím. protože jsem tak dlouho nenašla síly napsat na blog. protože navštěvovat jiné blogy mě baví, ale soustavně to nestíhám. je to milé dokumentovat svou tvorbu, je příjemné sledovat, co dělají jiní, pochválit a povzbudit, inspirovat a inspirovat se. být stále v obraze, vědět o tom, co se děje kolem... já to nestíhám. 

a tak zase, jako v mnoha oblastech života, ubírám si v sobě ten pocit povinnosti. chci radost. mám v počítači hromadu fotek. některé jsou staré rok, některé půl. jiné jsou z prázdnin. neměla jsem čas a sílu dát je sem. ono to přeci jen pár kapek energie stojí. raději se věnuju tomu skutečnému žití, než tomu virtuálnímu, ani mi nic jiného nezbývá. nestíhám ani zachytit všechno, co tvořím. domeček pro panenky je už přes dva roky v provozu, a kolik radosti nám už s dětmi udělal! jen jsem si doteď nenašla chvilku ho vyfotit. pořád se mění sestava obyvatel, přes panenky po různá zvířata, zahrada je pořád v pohybu... říkala jsem si, že by třeba někoho inspirovalo, co se dá vyrobit z obyčejné krabice a pár zbytků látek... no a zatím nic. 

knížku, co jsem ušila pro syna toto léto, jsem ani nestačila vyfotit (no popravdě byl to tak velký projekt, že ještě ani není dodělaná, ale to nevadí, některé její části ještě mají čas). prožila jsem ohromnou radost, když vznikala. a tím to zatím končí. doufám, že ji vyfotím ještě dřív, než ji synek pošlape, upatlá marmeládou, nebo nedejbože potrhá. však panenčí domeček už šrámy utrpěl...a to neva.

tak sem budu i nadále dávat fotky. nové i staré několik let. to je jedno. svým tempem, tj. velmi, velmi pomalu. jak stačím a jak mě bude těšit. ať potěší i vás...

* letní mlsání. košíčky z lineckého těsta s pudinkem a jahodami. těsto je podle Hanky Zemanové, tedy se sladem a špaldovou moukou. těsto je proti klasickému trochu křehčí, drobivější. ale moc dobré. dá se z něj udělat i vánoční cukroví. protože moje dcera nesmí klasický cukr, dělala jsem toto linecké na vánoce, slepila jahodovou marmeládou s fruktózou - nemělo to chybu! recept na těsto můžete najít zde.

* tyto linecké košíčky můžete využít i s jinou náplní. protože miluju čokoládu a nejradši mám oříškovou, přemýšlela jsem, co podobně dobrého a zdravějšího bych udělala pro nás. viděla jsem podobné pokusy různě po internetu, tedy jsem se inspirovala a udělala "Nutellu". no, není to úplně Nutella. neobsahuje spoustu zbytečností...a je to mnohem, mnohem lepší!

domácí nutella

lískové oříšky

kokosový tuk nejlépe zastudena lisovaný

ječný slad, případně med

kakao

množství u ingrediencí neuvádím, je dobré se řídit vlastní chutí.

opražit lískové oříšky v troubě. my máme rádi trochu dohněda.

promnout v utěrce a oloupat šlupičky.

umlít v mlýnku na kafe.

smíchat s kakaem, sladem a kokosovým olejem (zastudena lisovaný je nej), může se přidat přírodní vanilková esence, pokud je doma a pak se jen držet, aby to člověk nese.., teda pardon, nesnědl hned.

my dáváme na lžičku a mlsáme celá rodina, je to voňavá BÁSEŇ! někdy si dáme lžičku na kaši, nebo na sušenku, na linecký košíček... dělala jsem tuhle mňamku několikrát vždy z půlkila oříšků. když si spočítáte, kolik tahle sranda stojí, tak to levné rozhodně není. ale dělám nutellu poměrně sladkou, aby opravdu uspokojila chutě na čokoládu. a pak tedy opravdu stačí dát si lžičku. takže nám dlouho vydží. no fakt. v ledničce se nekazí.

zeleninové lupínky

* recept jsem našla zde, polštinu mám ráda. myslím, že to hlavní se z něj dá vykoukat. já jsem zkusila lupínky udělat z celeru, červené řepy, cukety a kapusty. postříkala jsem je olejem ve spreji. můj sprej tedy nevytvořil olejovou mlhu, ale jen rovnoměrně malými kapkami zeleninu pokapal, ale to stačilo. posypala jsem bylinkovou solí, raději méně než víc! pekla jsem v troubě na 150°C. 

* je potřeba počítat s tím, že zelenina se hodně scvrkne. aby mi nebylo líto spousty práce, usnadnila jsem si proces strouháním na robotu. kapustu jsem nakrájela. 

* tedy, bylo to dobré. jen dětem to tedy vůbec nejelo :) ale nám velkým jo. je dobré zeleninu sníst hned po opečení, když je ještě křupavá. ta, co nám zbyla druhý den na talíři, nabrala vlhkost a už to taková mňamka není.

sýkorky a spol. * little birds etc.

 

* ušila jsem pytel se sýkorkami. starý damaškový ubrus. schraňuji v něm cibulové slupky na barvení.

* někdy je sil méně. i tak může vypadat nedělní oběd. ale byl dobrý. s domácími houskami.

* když je sil méně a je chuť na něco sladkého, doporučuji skořicovo karamelový popcorn. do hrnce jsem dala trochu přepuštěného másla, nechala rozpustit, zasypala pár lžičkami cukru a polovinou sáčku kukuřice. dávám plotýnku na polovinu výkonu. pak občas zavrtím hrncem a čekáme, až kukuřice dopuká. nakonec ještě prosypu skořicovým cukrem. je to moc dobré! jen je třeba dát pozor, aby kukuřice nebyla na plotně moc dlouho, pak je černá. hovořím z vlastní zkušenosti, jo jo. 

* když je sil více, je dobré prubnout domácí koka sušenky. nebyla bych to já, kdybych nezkusila nějakou ménělepkovou a vícevlákninovou variantu. proto jsem nedala žádnou hladkou mouku, ale polovinu hladké kukuřičné, polovinu celozrnné špaldové. jo, sušenky byly dobré, to jo. deficit lepku se však projevil v jejich křehkosti, zvláště ještě zahorka. ty dělané v ruce drží líp než ze strojku. ale co.

* taky tady jde o minuty. možná i o vteřiny. ty malé potvory se pečou strašně rychle! když se to peče moc dlouho, pak jsou černé. zase zkušenost, jo, jo.

pestré dny * colorful days

* protože život plyne. většinu životních činností nedokážu ohraničit jejich počátkem a dokončením. protože ani můj život není sled po sobě jdoucích uzavřených procesů, u nichž je viditelný jasný dokončený výsledek. protože ten výsledek po sobě chci a stresuje mě to.
 * přijde mi, že život je pořád Neboněco / the Orsomething. jak to nazvala trefně Julie. práce, které bývají považovány za hlavně ženské, prostě jsou většinou jakési Neboněco. nebude asi nikdo fotit na blog mytí nádobí, praní, věšení plín, poklízení, skládání prádla... (ale vlastně proč ne?!)
* přeju si tyto činnosti vykonávat s plnou důležitostí, jakou mají. aby tahle péče o život měla (ve mně) tolik pozornosti, lásky a úcty, která jí náleží. když je Neboněco naplňující každodenní láskyplnou péčí, kterou děláme s důstojností a důležitostí, musí se z toho podřadného Neboněco stát Něco!
* proto jsem si řekla, že někdy není třeba nazývat věci v chlívku ohraničeném pojmenováním.
* tvořit tak, jak žiju. věc vzniká jako seriál na pokračování, střídavě je třeba se věnovat činnostem různým.
* možná nastane zmatení. moc fotek, moc tagů najednou. nevím. prostě to zkouším. aspoň někdy. uvidíme.

* pečené brambory s fazolemi a salát s domácí majonézou. recept na domácí majonézu je super jednoduchý. během minuty je hotová majonéza, během druhé minuty je ochucená. od chvíle, kdy jsem ji zkusila, jsem přesvědčená, že kupovaná už u nás neobstojí.

* upředla jsem vlnu a zkusila uháčkovat babiččin čtverec. I did it! první v mém životě! nad návodem v angličtině jsem se potila dost dlouho, ale pak to nějak vyšlo. moje milá sestřička si přeje totiž háčkované polštáře. v přírodních odstínech... z mnou předené vlny... když mi předestřela své přání a já si uvědomila jeho rozsah (především počet polštářů :), trochu jsem se lekla!  moc ráda bych to dokázala, ale bič si nechci plést. prostě jsem to skrouhla tak na půlku (možná), něco napředla a něco uháčkuju a uvidíme, kolik toho bude. k přírodním odstínům jsem vpašovala alespoň jednu výraznější růžovou, kterou jsem barvila potravinářským barvivem.
* namotání příze na navíjecí kolík jsem prvně viděla u Vlaďky a moc se mi to líbilo. děkuji za inspiraci a trochu více řádu, které dostaly mé příze. i když tak pěkná klubíčka jako V. ještě nemám :)

* šiju pešky. chodí pešek okolo, nedívej se na něho. kdo se na něj koukne... prosím, ne, peškem bych dostat nechtěla!
* využívám různé recyklované materiály. pěkné a příjemné látky. jádro je tvořeno vysráženým vlněným svetrem kvůli specifickým vlastnostem. v další fázi budu přidávat knoflíčky. vymyslela jsem si háčkované s využitím recyklovaných tetrapaků!
* ušila jsem rovnou i pár pratelných kosmetických tamponů. jsou fajn.

* chléb bez hnětení. přidala jsem do něj lžíci melasy, takže alespoň vizuálně trochu ztmavnul. rodina, zvyklá na mé celozrnné těžké chleby, byla celá urvaná z nadýchaného bochníku. rychle, opravdu rychle zmizel.

* zcela nestřídmou přítomnost lepku v chlebu jsem vyvážila bezlepkovými mufinky. ty první byly podle receptu na švestkový koláč. když do litého koláče (nebo tedy mufinků) místo hladké pšeničné mouky dáte hladkou kukuřičnou, vůbec nic se nestane. teda jo, stane se, chutná maličko jinak (a dobře) a je zdravější.

* bezlepkové mufinky s jablky. skoro bez cukru. těsto je slazeno ječným sladem. náplň jsou pokrájená jablka, rozinky, slunečnice. trochu jsem je poprášila skořicovým třtinovým cukrem.

domácí deodorant * homemade deodorant

* na domácí deodorant jsem narazila na jednom blogu v angličtině. zde je recept.

* 
potřebovala jsem toto:

1/2 hrnku jedlé sody

1/2 hrnku kukuřičného škrobu

4-6 lžic kokosového oleje

ještě jsem přidala další ingredience dle vlastního uvážení:

pár kapek extraktu z grepových semínek (přemýšlela jsem, jak deodorant zakonzervovat)

pár kapek éterického oleje, v mém případě červený pomeranč

* vše sypké zamícháte v misce a přidáte olej. kokosový olej je dost tuhý. vznikne vám hmota o konzistenci tuhého krému. oč více přidáte oleje, o to bude hmota měkčí. nepřidávejte proto moc. deodorant můžete dát do klasických obalů od deodorantů, jako jsem to udělala já. je ovšem měkčí, než ten kupovaný, proto je třeba ho po nanesení ještě trochu rozetřít prsty. 

* po měsíci používání můžu říct, že opravdu funguje! řekla bych, že i lépe, než kdejaký kupovaný. a to za zlomek ceny kupovaného a bez nežádoucích chemických´složek (soli hliníku). 
* deodorantu není třeba nanášet moc. pokud máte přiléhavé oblečení a máte deodorant měkčí, tj. přidali jste více kokosového oleje, počkejte radši chvilku, než se kokosový olej vsákne. přesto se neobávejte - deodorant není vyloženě mastný a nezanechává mastné skvrny na oblečení.

* jsem zvědavá, jestli se časem deodorant nezmění, nechytne plíseň nebo tak něco. grepový extrakt by tomu měl zamezit. pokud přihlédnete k receptu v odkazu, kde je čajovníkový olej, tak myslím, že je taky skáze zamezeno. taky je dobré, pokud použijete nerafinovaný kokosový olej, ten obsahuje kyselinu kaprylovou, která ničí právě všemožné plísně. já jsem použila levnější olej rafinovaný, ale ten mám už delší dobu uložený mimo ledničku a nic se s ním neděje. jako ostatně se nic neděje s žádným čistým olejem, ani se škrobem a sodou. (s tím olejem tedy se nic neděje po určitou dobu, kdyby ta doba byla dlouhá, tak žlukne.) takže se s nimi snad nebude nic dít ani po smíchání v deodorantu.


aktualizace září 2013:
* po porovnání s jiným receptem na deodorant jsem při výrobě další várky přidala čištěný včelí vosk (tedy ten bílý). deodorant v zásobníku lépe drží a lépe se nanáší.

* deodorant (nebo pot, či všechno dohromady, nevím) může vytvořit na bílém oblečení zažloutlé skvrny. (tak se nám to trochu komplikuje, nebude lepší koupit si nějaký ten deodorant z továrny? ne! stačí ošetřit světlé prádlo na inkriminovaných místech žlučovým mýdlem. a je to. používám tekuté žlučové mýdlo Denk mit z DM drogerie s šikovným kartáčkovým aplikátorem.)

aktualizace březen 2014:

* je to nejlepší deodorant, který jsem kdy měla. za celou dobu funguje perfektně, používám ho denně s radostí, že na své tělo nedávám nic, co by se nedalo v klidu sníst. nic se neskazilo, nežluklo. když udělám najednou větší množství, v krabičce se dá uchovávat ta nepoužívaná část v ledničce. používaný deodorant skladuji normálně v koupelně. těším se na další...

bezlepkové piškoty

* čerstvé piškoty jsou pochoutkou. pochoutkou zdravější a šetrnější k našemu trávení, než jsou ty obyčejné kupované, protože jsou bez lepku.

* vydrží po vychladnutí uložené v sáčku. pokud tedy vydrží. krásně křupou a mizí rychle. dcera si je vzala do školy na svačinu a s pomocí kamarádů prý vzaly bleskově zasvé. potěšení pro kuchařku...

* výborné jsou také zalité domácí přesnídávkou (dušené kostky jablek v hrnci + banán = rozmixovat, zašroubovat do horkou vodou vypařených skleniček) a pudinkem (v našem případě z rostlinného mléka). mňam!

* 4 vejce

* 150g třtinového cukru (tak to stálo v receptu, ale dávám méně, do 100g)

* 6 polévkových lžic horké vody

* 150g kukuřičné hladké mouky

* 50g škrobu (nejlepší je kukuřičný, když není, bramborový)

* 1/2 sáčku kypřicího prášku

* šlehejte žloutky s cukrem a vodou, pak přidejte vše ostatní - suché suroviny promícháme, nakonec sníh z bílků. dávejte lžičkou nebo sáčkem na plech (použila jsem sáček). pečte, až budou hotové :)
* dávám do trouby vždy dva plechy najednou a zapnu horkovzduch, pak plechy prohodím. peču cca na 180°C, když se trouba rozpálí, stáhnu na míň. když začnou jejich okraje zlátnout, vyndavám je z trouby. máme rádi vypečené křupavé.
* ráda bych uvedla zdroj, odkud jsem čerpala, ale už si nevzpomínám. oproti původnímu receptu nedávám drahé bezlepkové moučné směsi, ale obyčejnou kukuřičnou mouku. funguje to stejně, za méně peněz a bez různých éčkových vylepšováků.