květinou * flower

* dárky pro mé vzácné a drahé přítelkyně. 

* taštička vyšívaná, taštička plstěná. ovčí vlna s lesklým pomrkáváním alpaky. kosmetika vonící mandarinkou. mňam. 

* hebké kočičky, hebké plstěné bílo.

* báseň Květinou. o ženství, které rozkvétá.

* květina tištěná, inspirace zde, posloužil římský salát. moc se mi líbí ten nápad.

babiččiny čtverce * granny´s squares

* vzor Sunburst. hodil se pro letošní bouřlivý příchod jara. 

* nakonec jsem dokončila jeden, slovy JEDEN polštář, tedy jen jeho vrchní část. ale jsem si jistá, že to je velký dárek, i když spodek si sestra došije sama. UF! bylo s tím dost práce, předení zabralo spoustu času. není to žádný mrňousek, polštář měří 50 x 50 cm! ale jsem ráda, že jsem to zkusila. už vím, jak na to, alespoň na tenhle vzor. ono na tom asi nic zvláštního není, podotkne zkušená háčkovačka. ale taková začátečnice jako já, ta, která nikdy neháčkovala podle návodu, ta se zapotila nad návodem v angličtině, přemohla sama sebe a má velkou radost! (i když přiznávám, že stejně tak velká je i úleva, že to už je za mnou...)

* trošku pustila ta výraznější růžová, která se mi tolik líbila. když jsem to viděla, poté, co jsem tomu věnovala tolik času, tak to zamrzelo. možná i nějaká kletba padla. je to taková psychická terapie pro perfekcionistku, jakou obdarovaná, myslím, je. sestra dostala pokyn, že polštář nebude prát, ale luxovat :). taky jsem jí přislíbila, že k příštím narozeninám jí pouze napředu na další polštář, do té doby se naučí háčkovat tak, aby si ho uháčkovala sama. a musím říct, že už začala a pokračuje mílovými kroky, podle posledních informací už za sebou jeden háčkovaný polštář má, je moc šikovná!

* moc, opravdu moc se mi ten vzor a kombinace barev líbí! chvilku jsem myslela, že si udělám něco takového i pro sebe, ale když jsem na tom strávila tolik času, docela rychle mě ty smělé představy přešly.

* a pillow for my sister. hand-spun and hand-dyed yarn, crocheted granny´s squares. pattern Sunburst.

inkognito v Dekoru

* ještě bych jen dodala: a ptáčka uplstila Calenndula. dle vlastního postupu, tedy skoro.

* za pár vylepšení totiž děkuji Madlence Rozenkrancové, bylo jí tenkrát asi 8, když jsem ji ptáčka naučila a ona ho za to vylepšila a dovolila mi její nápady používat.

Madlenko, dík!

velikonoce * easter

* snad ty vaše byly pěkné.

* pod závějemi už jistě raší jaro.

* děti zdobily věnec i perníky. perníky i upekly... ze směle pojaté vlaštovky s červeným obličejem a pruhatýma nohama jsem okouzlena. taktéž z detailně kreslených a vybarvených ptáčků. asi jsme přivolali hýla tím kreslením. pan a paní hýlovi totiž pak přiletěli a krmili se za sklem. pan hýl měl opravdu parádní náprsenku, ve slunci se leskla. paní byla nesmělá a decentní.

* dny jsou teď pomalé a tuhé, držím se, držím.

* vždycky si nějak v sobě prožiju, proč velikonoce slavíme. tož uvnitř i venku to bylo fajn. mějte se taky fajn.

děkuji za inspiraci:

virtuální výlet (iv.ba). stádečko srnek a divočáků.

abychom se necítili sami (kasha).

Monte Carlo pod sněhem * Monte Carlo under the snow

* nejprve chci pozdravit a poděkovat za všechny milé komentáře. teď zatím moc nezvládám navštěvovat tu i tam, ale zase to přijde. těším se, až se zase porozhlédnu.

vlna a alpaka, selka versus modelka!

modelka se pohybuje křehce na svých vysokých štíhlých nohou, ohromuje pohledem dlouze obrvených, velkých lesklých očí.  zamrká řasama a dodá luxusní lesk, hebkost, eleganci. takové ty kvality do světla ramp. je to úžasné, moct se předvést! ale víme, má to svoje nevýhody... někdy je to hebké trochu moc. a ono je to jenom hebké? přede se to docela těžko, plstí se to taky hůř, nemá žádný lanolin, všude to pak lítá... prostě náročná modelka se vším všudy. když si ji chceš dopřát, tak si pak skákej kolem ní... 

co se furt nadělá s tou hebkostí a krásou? někdy by člověk radši holku do nepohody, takovou, co nenosí na louku mejkap a je na ní spoleh. nevrhá po tobě pohledy jak z fotky z časopisu, ale v jejím pohledu je něco blízce známého a domáckého. 

prostě to praktické, poctivé a festovní zajistí stará známá selka, vlna. krásně hřeje, pohltí vlhkost, izoluje. žádná velká primadóna, nemusí mít extra buřty, ale dokáže pořádně zahřát! je to držák i co se týká plstění. nikde to nelítá, ale prostě drží. 

aby bylo jasno, nekopu pro jednu ani pro druhou. každá má svoje. 

i když v reálu by se selka s modelkou křížila asi dost těžko, v případě vlny a alpaky to jde docela snadno. když je do sebe zamícháte, není to totiž vůbec špatné. naopak, je to opravdu prima kombinace! 

* to jsem tak jednou zase měla nápad. že chci uplstit mužovi kabátek. připadalo mi, že to bude přeci jen rychleji než příst vlnu a pak plést svetr.

* použila jsem hnědou alpaku načesanou s ovčí vlnou. jak je vidět, ve dvou barvách. kdo ví, kolik stojí alpaka, byť druhá jakost, byť smíchaná s levnější ovčí vlnou, chápe, že se mi zvýšil tep, když jsem začala pracovat. moje nervy byly pod vysokým napětím, když jsem kladla na sebe vrstvu za vrstvou. připadala jsem si jako hráč rulety, který vsadil celý svůj majetek a teď to roztáčí. na tváři nedbalý výraz, pod hladinou bouře, riziko ztrát, které si uvědomit radši ani nechcete, protože to prostě musíte zkusit. 

* pak jsem namočila, přidala mýdlo, začala plstit. to už jsem byla orosená a nebylo to tou fyzickou prací. v okamžiku, kdy jsem povrch zaplstila a vypadalo to velmi, ale opravdu velmi hnusně, mě polil ledový pot.

* dala jsem zaplstěný kus na topení a čekala. doufala jsem, že to ještě půjde upříst. 

* no šlo to. dost špatně. dole je vidět hrůza, která mi rostla pod rukama :). hodně času to trvalo, nebylo to obyčejné předení. seskávala jsem nadvakrát...

* nakonec, když na to hledím s odstupem, i kdyby to nevyšlo vůbec, nebyly by ztráty tragické. někdy to prostě nevyjde, to je život. jsem bohatší o další zkušenost. materiál zachráněn a muži ten svetr snad někdy přeci jen upletu.

* předu dál také bílou alpaku s vlnou, pokračuju v pletení nákrčníku. bude hotový už na jaře? nebo v létě? neva. vymyslela jsem, že bude použitelný i jako pelerína přes ramena.

* a tady si trochu spravíme chuť. pita chleba. napůl špaldová mouka. zelí a mrkev trochu osmažené. řapíkatý celer a klíčky syrové. domácí majolka, ta teď vede.

* no a sladká tečka na závěr. někdy i na začátek. podle ájurvédy se totiž sladké má jíst jako první. nedělá mi problém dodržovat takové doporučení, zvlášť, když vím, že prospívám svému zdraví!

* koláč je bezlepkový, místo mouky jsou použity mleté mandle. to můžu. 

* kokosová šlehačka z kokosového mléka. když musí děti být bez mléka.

sýkorky a spol. * little birds etc.

 

* ušila jsem pytel se sýkorkami. starý damaškový ubrus. schraňuji v něm cibulové slupky na barvení.

* někdy je sil méně. i tak může vypadat nedělní oběd. ale byl dobrý. s domácími houskami.

* když je sil méně a je chuť na něco sladkého, doporučuji skořicovo karamelový popcorn. do hrnce jsem dala trochu přepuštěného másla, nechala rozpustit, zasypala pár lžičkami cukru a polovinou sáčku kukuřice. dávám plotýnku na polovinu výkonu. pak občas zavrtím hrncem a čekáme, až kukuřice dopuká. nakonec ještě prosypu skořicovým cukrem. je to moc dobré! jen je třeba dát pozor, aby kukuřice nebyla na plotně moc dlouho, pak je černá. hovořím z vlastní zkušenosti, jo jo. 

* když je sil více, je dobré prubnout domácí koka sušenky. nebyla bych to já, kdybych nezkusila nějakou ménělepkovou a vícevlákninovou variantu. proto jsem nedala žádnou hladkou mouku, ale polovinu hladké kukuřičné, polovinu celozrnné špaldové. jo, sušenky byly dobré, to jo. deficit lepku se však projevil v jejich křehkosti, zvláště ještě zahorka. ty dělané v ruce drží líp než ze strojku. ale co.

* taky tady jde o minuty. možná i o vteřiny. ty malé potvory se pečou strašně rychle! když se to peče moc dlouho, pak jsou černé. zase zkušenost, jo, jo.

pytel na pečivo * bread bag

* původně to byla sukně mé kamarádky :), ty kytičky na modré. dala mi sukni a já z ní našila spoustu věcí.
* do pytle dávám chléb, rohlíky a housky koupené i doma pečené, vejde se tam i vánočka, mazanec. tedy ne všechno najednou, ale vejde se dost. dva bochníky plus ještě něco sladkého...
* zatímco chleba se dá většinou skladovat jen v utěrce (ale u nás v topné sezóně jen v utěrce osychá a tvrdne), pečivo kynuté droždím je za pytel vděčné, neztvrdne.
* zvenku i zevnitř bavlněná látka (tu uvnitř jsem ulovila v sekáči, nadšená z jejího retro vzoru). uprostřed mezi nimi igelitový ubrus. aby pečivo neztvrdlo.
* zapínání nahoře je vyřešeno suchým zipem. dva jeho obdélníčky jsou našity tak, aby se pytel zapnul právě po dvojitém otočení okraje. zapínání je rychlé a přitom se pytel zavře pořádně.
* chleba zabalím do utěrky. peru v mýdle, takže prádlo voní čistotou, asi jako když si umyjete ruce Jelenem. do takové utěrky, narozdíl od práškem či aviváží ovoněné, není problém dát i chleba. na jeho chuti se to nepodepíše - nemáte pocit, že jíte kus mýdla (vyzkoušeno).
* možná je to detail, ale když se chleba nedotýká přímo plastu, mám z toho lepší pocit.