My photo
calenndula@gmail.com * DOLL MAKER, Czech * PANENKÁŘKA *

October 12, 2015

bunda I * a jacket I





















































*  ušiju ti bundu, přesně jakou chceš. udělám ti raw dort s obřadním čajem, jak máš rád. a ještě...
péče, naslouchání, vidíš a slyšíš. odvždycky. trpělivost, klid a bezpečí. realita. každý den pokladem.

***

October 11, 2015

proužkované šaty * striped dress











* šaty pod kolena z oblíbeného proužkového streče.
* když je dobře podvléknu a navrch přidám pár vrstev, můžu je nosit i teď. šatů není nikdy dost... ten pocit ženskosti... ráda si dopřávám šaty denně, či skoro denně. šaty prostě miluju.

*** 

vzpomínka, jak jsme strávily den v zámeckém parku, jen my dvě. košíky plné jídla, pití. vařila jsem a pekla a vařila a pekla. tenhle quilt jsme měly s sebou. a ještě jeden. polívka v termosce a v druhé čaj. dezert a domácí chleba a dip a zelenina nakrájená v krabičce. ovoce v druhé. olej v malé skleničce...vázička.
tolik jsem si přála, aby cítila péči. že tu jsem pro ni.
protože ona měla na sobě škrábance a v obličeji otok od bití. ta, která měla být ta nejbližší...není. a tak se to aspoň ukázalo v plné síle a jednoznačnosti. a už o tom ani slovo. protože my jsme ležely na dekách a bylo teplo. svítilo slunce cestující po obloze, hodinu po hodině. nad hlavami lítali ptáci a voněly jarní květy keřů a stromů. bylo sladce a milo a do vázičky jsem natrhala kytičku. pořád jsme povídaly, jedly, upletla jsem trochu svetru z tmavě šedého laskavě hebkého merina. byly jsme jen spolu a pro sebe, plnou pozorností. načerpaly jsme spoustu sil. 
některé věci se postě potřebujou vyjasnit. chvíli to vypadá strašně, ale není. jen se pár mraků rozplyne a úplně se rozjasní a už nikdy není třeba pochybovat. jen se prostě zařídit. protože svůj život si do velké míry zařizujeme sami. s kým, proč, kdy.... jestli chceme radši ztrácet čas, nebo naplňovat? jestli chceme lásku, nebo utrpení? no to je přece jasný.

October 8, 2015

pýcha a předsudek III * pride and prejudice III































když se to někde roztrhne, dá se to opravit.

***

vezmu dýni a odrhnu z ní hlínu. přepůlím nožem, v dlani dřevo. trochu se vzpírá. chtěla ještě maličko dozrát, ale hrozil mráz. lžící vydlabu semínka a nakrájím na kostky. ještě nastrouhat kousek zázvoru a zalít krůtím vývarem.
vývary... vášeň posledních měsíců. ohromná kostra, himalájská sůl, snítka sušeného libečku. v pomalém hrnci táhne přes noc a ráno nás budí vůně, která slibuje nové síly. osobně mám pocit, že moje tělo nepotřebuje flákotu masa vůbec často, ale vývar? to je jiná.
domácí, horký, slaný...mít ho v lednici a přidávat do polévek a omáček. někdy vypít jen tak hrníček pro instantní nabití energií.
některé ty okolky, volánky, kraječky a mluvení kolem... už dneska nejsou asi tak nutné. ale něco skutečného. domácího. diplomacie důkladně vykonstruovaných souvětí. diplomacie myšlenek. touha po dobrém.

***

loupáček připevním ke stolu. přícucka nevydržela, ale nevadí. takhle to vlastně funguje líp. pomalu točím kličkou, v plátcích se stáčí spirálka s netypicky růžovou dužinou. má pikantní chuť a silnou šťavnatou vůni. než nakrájím celý velký hrnec a posypu skořicí, vychutnám si velkou část filmu. švitoření ptáků v úvodní pasáži, úsvit a kdákání slepic, vlající prádlo. tyhle záběry miluju.


October 5, 2015

pýcha a předsudek II * pride and prejudice II
























co to máš? žlutý šaty s květinkama, jo? a to fakt jako nosíš?
ano, nosím tyhle žluté šaty moc ráda. s květinkama.
jsou výborné na léto, jen tak na doma, na procházku k rybníku. jsou dobré i na podzim, protože se pod ně dají podvléknout kalhoty, tričko s dlouhým rukávem, a klidně navrch svetr. a víš, co je zajímavý? nikdy jsem neměla ráda žlutou. až letos se to nějak zlomilo a já začala toužit po žlutém oblečení. jak se mi hodila látka, kterou jsem kdysi koupila jako zlevněnou.


October 4, 2015

pýcha a předsudek I * pride and prejudice I

































* a šila jsem. miluji šaty. nejlepší kus oblečení. dlouhé a zavinovací, volné a vzdušné, ideální pro horké dny, které v létě byly.

* a moje kamarádky jak z 19. století. díky nim vím, co je přátelství, podpora, bezpečí. je jich víc, ale dnes prozatím tyto dvě. chci si to uvědomit, formulovat a sem napsat, abych si užila ještě víc, že je mám.

Říčka. jak jsem za ni ráda. naše téměř každodenní rozhovory. nikdy sebe nemáme dost. čím déle spolu mluvíme, jsme spolu, tím je nám oběma líp. no fakt. ani to snad není možný.
zná moje nejtajnější myšlenky a (přesto) můžu zas a znovu cítit, jak moc mě má ráda. neskutečné.
nejukrutnější upřímnost, absence snahy na sebe udělat dojem, cokoli zakamuflovat a udělat lepší... to je TAKOVÁ svoboda. znát svá slabá místa, a cítit dokonalost. 
laskavost, pochopení, přátelství a láska, v tom totiž dokonalost je, nad všemi slabostmi, malichernými neshodami, nesouhlasy, zraněními.
Říčka umí myslet na druhé jako nikdo jiný. ačkoli o sobě říká, že není studijní typ, dokáže mlčky pozorovat a pamatovat si dokonale vše o lidech. dokáže geniálně odhadnout, co by kdo chtěl, měl rád, co koho potěší. tolikrát zamířila a trefila se přesně v tu pravou chvíli, když mi bylo těžko, dokázala mě potěšit svou pozorností. jestli někdo umí darovat pozornost, je to ona, je v tom výjimečná.
řekla bych, že Říčka vůbec nemá jednoduchý život. ale když ji vidíte, v jejích očích stále něco září. něco, co ukazuje někam výš a dál za tento svět. její víra...její hledání...její touha...nehasnoucí naděje, byť kolikrát, mnohokrát vykoupená slzami... je to tam.
jeden muž, který ji někdy potkává v práci, jí řekl, že vypadá jako anděl. řekl to úplně normálně, tak jako mimochodem. jsem ráda, že si toho všiml.
i když zrovna prožívá něco těžkého, i když sama bojuje nespočet svých menších či větších bojů, dokáže dát druhým něco z toho světla, co jí září v očích.
ze všech lidí, co znám, ona má největší smysl pro to, co je správné. ne že by moralizovala, to opravdu nedělá. ale vždycky tak nějak přirozeně cítí, co a jak má být.  
má lidi opravdu ráda a lidi milují ji. je tolik, tolik štědrá, o všechno se dělí, neustále obdarovává druhé. mnohokrát mě utěšila, mnohokrát dobře poradila. 
potkat takového člověka a tohle dostat, je zázrak. nestává se to každý den, ani každých deset let a někomu se to nestane nikdy. já to vím a děkuju za to. děkuju. děkuju.

Křehká. další předrahá duše. když mluví, je v tom taková průzračnost, že by to nezahrála ani nejlepší herečka. známe se roky a nikdy jsem ji neslyšela nikoho pomlouvat. prostě nikdy. nikoho. neříká vulgární slova. ne proto, že by se držela a přemáhala a dělala ze sebe někoho jiného, lepšího. že by si hrála na hodnou, na dámu. ne. když mluví, tak jen dychtivě poslouchám, nevím, je v tom něco tak čirého. není to k smíchu, není to křeč. je krásné být při tom a poslouchat, protože to plyne samo, je to její přirozenost, jako když dýchá. neznám nikoho jiného takového. je výjimečná, je sama sebou, a já to hltám.
je velmi pracovitá a aktivní. někdy bych jí přála, aby si víc odpočinula. ale její živost, nadšení pro pohyb, pro nové poznatky, její poctivost a důkladnost u všeho, co dělá...miluju.
ano, je nesmírně důkladná ve své práci, v péči o rodinu, v pozornosti, kterou věnuje druhým. přála bych jí takovou důkladnost i v péči o sebe...
je schopná radovat se z radosti druhých. je schopná šťastně se smát a chválit něco, z čeho mám radost a zářit přitom štěstím. ano, z čeho mám  radost! má například talent poslat mi zcela seriozně mail o tom, jak mi to slušelo, když jsme se potkaly ve městě. je tohle vůbec možný?
ona má vůbec velký talent radovat se. tuhle jsme měli s dětmi piknik v zámeckém parku. začalo pršet. a ne jenom tak trošku, za chvíli to byla pořádná průtrž mračen a z nebe se lily provazy vody. zatímco jsem balila všechno jídlo a věci a chystali jsme se k rychlému úprku, Křehká běhala v dešti, radostí tančila a výskala, celá promočená nastavovala tvář proudům vody.
mami, víš, co se mi dneska nejvíc líbilo? jak se teta ladovala, že plší.
řekl večer Sokol. a pak ještě mnohokrát si vzpomněl a při té vzpomínce se mu rozsvítily oči.

co je nejlepší s nimi... bezpečí. pocit domova, bezpečného úkrytu, když jsme spolu. víme dobře všechny, že nehrozí ani náznak konkurence, tichých nevyslovených soupeření s jedem cezeným mezi zuby. možná někdy někde v dálce se něco takového děje. ale nás se to netýká. my jsme spolu. netřeba se bát, že odhalená slabina ponoukne tu druhou k ráně, nebo jedovatému slovu. ne, nikdy.

jeden letní den spolu. jídlo, co jsem uvařila jen pro ně. banánová zmrzlina z mraženého banánu s pravou vanilkou. pečená zelenina se sýrem... a pak už nevím.
ale co si vzpomínám, jak seděly vedle sebe na pohovce a dívaly se na film. jak křoupaly čerstvě upečený teplý krambl, sladký po medu a křupavý po mandlích, který jsem jim k filmu donesla. jak obě plakaly, když přišla smutná pasáž. došla jsem jim pro ubrousky a byla šťastná, že jsou takové. 
jak se Křehká radovala, že mi je dobře, a jak mi to sluší :-).
jak si razidly vyrazily z papíru barevné květy, a já jim z nich sešila girlandy.
jak jsme si povídaly, co všechno krásného v tom filmu bylo. jak důkladně jsme rozebíraly každý dobrý detail.
jak po dlouhých horkých úmorných dnech se najednou rozpršelo, ony vyběhly ven a vystrkovaly ruce zpod střechy a výskaly a radovaly se obě. 
jen to pozorovat. jen s nimi být. obejmout je a cítit člověka v náruči.
dodneška na ten den vzpomínáme. jak jsme všechny načerpaly společně tolik sil. jak jsme spolu byly doma a v bezpečí.


October 1, 2015

vzpomínky na léto * summer memories



































































* vzpomínky na léto ještě. v létě dost živě žiju, nedaří se mi najít čas na blog...a září bylo taky rušné...takže než nasněží, jsem to docela pěkně stihla. a ještě další věci doplním časem...
* Opi si vyfotila svoji snídani :-)
* a v tom stanu spali. ušito podle časopisu Marina, už několik let si ten stan plánuju. je velký 2x2 metry, tedy zvětšila jsem ho oproti návodu, aby se do něj vešli a mohli i přespat. protože to k létu patří.
* bylo to nádherné léto.