My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

March 30, 2015

lamí šál * llama shawl




































* tak jednoduché a tak mě to bavilo. pár krátkých sloupků a pak jen řetízková oka furt pryč.
* miluju bílou. tahle není úplně čistá, trochu do krémova místy, někde pár šedivých chloupků. upředená před rokem a něco a konečně. do soupravy s čepicí a návleky na ruce. zase se čerti žení a já tu soupravu aspoň teď užiju. šál kolem krku, anebo jen tak přes ramena přes šaty na jaře a v létě.

  jak jsem se těšila. procházka s Říčkou mezi břízami u jezera. jen spolu být. pak sedět za stolem a jíst nic s ničím na másle*. povídat a rozumět a vědět, že ona rozumí. jak to stačí a jak to osvěží. čirá radost. některých lidí se nikdy nenabažím. Říčka a Křehká. ženy jako z 19. století. ani jedna nepije, nekouří, neřekne neslušné slovo. Křehké písmo. její psané pohledy a přání, s vrcholnou pečlivostí vykroužená starodávná písmena. schovávám si její psaní... má toho teď ale moc. jen aby to zvládla. Říčka a její průzračnost. nikdy toho není dost. vždycky je nám líp, jen se slyšíme. mluvit obyčejně. v duchu řvát nadšením, navenek jen mlčet, poslouchat, dívat se na ně a jemně se usmívat. jsem tak ráda, že je mám.

napsala Rosa. píše a já to mohla číst, pár věcí úplně jiných a úplně nových. ach jo, je tak dobrá. těším se, že z toho jednou budou silné knihy lidmi milované. já to miluju už teď. až jsem nad tím no neslzela, normálně bulela.

no...a...vyprávěla jsem mu o tom okamžiku, kdy něco chci vyjádřit, ta nejistota je moje, ale ten člověk si to vezme na sebe. umocnit na druhou a na třetí, jak odraz několika zrcadel naproti sobě se znásobí. je třeba dávat pozor, co vyzařujeme, co odrážíme. ksakru. já to tak nemyslela. už je to dávno. ale pořád se to vrací. některé věci jako by nebyly pochopeny a odpuštěny a to je jedno. některé se vysvětlí a časem vyhladí. ó, díky. ale některé s některými neskutečně stále i po tom čase mrzí. vzít si to k srdci. brát vážně slova, ta svá. pozorně je přežvýkat, ochutnat důkladně, než vyjdou. ani párem volů, ani bekspejsem totiž. ohledy nejsou staromódní. pamatovat. 
a někdy mlčet.


--------------------------------------------------------------
* nic s ničím na másle je cuketa a tofu. pro někoho jako nic. ale moc moc dobrý to bylo a strašně jsme se tím nacpaly obě. plus červená malinká sladká útěcha duše. červený bonbonkový kolečko od Bodamskýho jezera. 

March 25, 2015

mikina * sweatshirt



























* když mikina sedne. když netáhne na záda. když je tak akorát dlouhá a i ruce se dají schovat.
* recyklace ze sekáče. upcycled snad :) a ještě uplatním ty dlouhé pruhy, co zbyly ze šití trik.

no a jinak. jaro je jaro je jaroje.
plnými doušky.
včely a stromy a první květy a zárodky lístků.
žasnout a modlit se přitom.
aby paní Zuchra se dvěma šátky na hlavě nikdy neviděla 
poslední údery bijícího srdce muže na náměstí v Andižanu 
ve střelou otevřené hrudi.
aby nemusela ona a jiné narychlo opustit
ty čtyři děti a další a další čtyři malé děti.
(dodneška mám háčkovanou kapsičku od jedné z osiřelých matek.)
aby ten Čečenec nemusel se svou ženou 
sbírat kusy těla svého otce k pohřbení. hledat je a dávat dohromady.
podle zbytků oblečení.
aby chlapeček z téže země nikdy neměl potíže s psaním, 
protože mu chybí pár prstů,
a jeho vlasy nebyly bílé.
aby paní Nurie nikdy neviděla uřezané hlavy té afghánské rodiny.
aby dvanáctiletý kluk z Barmy
nemusel pracovat odmala, 
ale uměl číst a psát.
aby se ještě někdy setkal se svými bratry.
aby jeho kamarádky s hlubokýma očima
nemusely odjíždět 
narvané v kufru
stejně jako jejich bratři v jiných kufrech
daleko daleko od maminky.
aby nemusel pan Danny
utíkat v noci do pralesa před razií policie.
aby upracované stálevjednomkole ženy nemusely vstávat ze židle,
kam znaveně dopadly,
kdykoli vstoupí do místnosti muž unuděný nečinností.
aby se neservali horkokrevní s noži 
kvůli jednomu náhodně rozlitému kafi ve výtahu.
aby paní Raisa nemusela snášet tykání a pořvávání 
majitele vyšehradské kavárny
mnohem mladšího než ona
a mohla v klidu žít v Gruzii,
kde její muž hraje pro televizi
a bere za to hodně peněz.
aby paní Zuchra mohla tančit, tančit, stále tančit, jako tenkrát ten večer,
kdy jsme jedly spolu večeři a Jana dostala jako dárek spodní kalhotky.

aby se chyby nedělaly zas a znovu.
aby se ta strašná historie stále neopakovala.
já vím. jsem naivní.
ale modlit se můžu.
jejarojejarojejaro.


no dobře, sorry. druhej pokus.
tak jo. dneska veselejší nebude. ale pár malých věcí na přilepšenou by bylo. 
* plést v plololeže v posteli.
* ráno cítit voňavý vzduch.
* začít šít něco úplně nového.
* žít a šít a plést a háčkovat a nedostat se k úpravě fotek a dát je na blog. to mě trochu štve, mikinu jsem třeba recyklovala hluboko v zimě...no jo, ale. tvoření je činnost nutná k přežití. důležitější než dokumentace. snad se dočkaj i další čekající ve frontě.
* upéct jablečný krambl a jíst ho teplý.
* těšit se na holčičí výlet. 
* číst novou kuchařku a vařit podle ní. její vášnivost mi vyhovuje. Isa Chandra alias pro mě spíš Antichandra. protože vařit a péct denně je sice naplňující a hezké pro útroby, ale někdy trochu monotónní a ubíjející. je třeba hledat něco nového a osvěžujícího. taky tady. sice některé věci fakt nemůžeme, ale dá se to i uzpůsobit a není od věci vědět přesně co a jak. (jo a uzpůsobit třeba jako že místo králíka se dá tofu a místo smetany sojový mlíko...no ni? mňamka podle Romči :D...no dobře, králík je prostě králík a toho bych nechala, jak je, kdyby byl, no jéje!) a výborná třeba i hrášková polívka...
* sít semínka. jo.


March 11, 2015

ubrus * table-cloth
















* odplouvám
* koncert rukou a nohou. jaký je to dar, když je to ještě zase možné. studijní materiál, poslouchám, dívám se zas a znovu... dotýkat se vlny, vláken. kolik neuvěřitelných krás.
* a ještě k tomu jaro... no to už...
* děti milují.

March 8, 2015

manikúra * manicure set






































* kombinace zkušeností z šití penálu a pouzdra na čtečku. 
* a čtverečků stále ještě zbývá dost.
* dnes jsem viděla první včely. ó.

March 6, 2015

být ženou * being a woman

















































































* být ženou je krásné. se vším všudy. (dobře. někdy je to pěkně těžký. ale ani to se nemusí někdy s krásou vylučovat. někdy.)
* jaké vzkazy o ženství předáváme svým dcerám? tahle paní ty vzkazy poněkud poupravuje a rovná... taju.
* kabelka z trička po Opi. ta výšivka... a ze dvou Oblakových košil. (já nevím, vždycky když tu píšu Oblak, je mi do smíchu. ale vymyslel si to...)
* plyšovosametové mikiny, jedny moje bláznivé šaty, vysrážený vlněný svetr. kapsičky z nepromokavé ubrusoviny. a snap druky, mé oblíbené. radost měla.
* veselé šití, když se děti dívaly na Pipi Dlouhou punčochu.

* a Sokol dotčeně volá: "to není fér, já chci taky!!!"


 někdy trápí, že být ženou nemusí být zrovna lehké. vidím a slyším, něco jsem četla (dějiny útlaku to byly) a tolik se nehrnu číst dál, ačkoli kamarádka - studentka genderu odbornou literaturu už doporučila. já vím, že na to dojde, lépe vědět než nevědět...ale můžu to dávkovat, dát si odstup, když vím, že se dočtu zas něco, co bere síly. slyším to v telefonu, při setkáních s kamarádkami, vidím ve vzpomínkách. soukromé dějiny útlaku. zřejmého či utajeného. pod skořápkou navenek spořádané rodiny, tajná tůně bolesti, rozdírající vzpomínky. když je přání, ženství zase rozkvétá. osobně nepotřebuju k tomu atributy Bohyň a Kněžek a takové tyhlety kulisy kolem. ale. ženy a muži, obdarováni každý specificky... ve vzájemné úctě si těch darů všimnout, spolupracovat, respektovat se, doplňovat...stojí za to společně žít...

March 2, 2015

hrášek * peas



* na konci zimy vždycky toužím po zeleni. když raší listí na stromech, mívám slavnostní pocit. ty malé zelené šťavnaté lístky, kterými se naplní ovzduší...naplní se vláhou a kyslíkem... je mi do zpěvu...
* ještě než tohle propukne, zažívám kruté abstinenční příznaky po něčem zeleném k jídlu. v obchodě hledám velké pytle plné zelených lístků špenátu, polníčku, rukoly... jím je jen tak, odšťavňuju, dávám do salátu...
* a teď jsem na to přišla. pociťuju nadšení objevitele...sklízím svůj vlastní salát vypěstovaný na okně!
* viděla jsem pořad s Alys Fowler. ukazuje tam, jak na zahradě pěstuje v miskách hrachové výhonky a po 14 dnech z nich dělá salát. netřeba čekat, až bude teplo venku. krásně to roste na parapetu okna. trocha zeminy na misku. do ní zatlačit pár hrášků, zalévat... netřeba čekat 14 dní. mladé výhonky jsou nejkřehčí a nejšťavnatější. z obyčejného zeleného hrášku koupeného v půlkilovém pytlíku...velký zázrak. aspoň pro mě.
* výhonky stříhám nůžkami, omyju a pak nastříhám na malé kousky do salátu. chutnají báječně, jako mlaďounký hrášek právě vyloupaný z lusků.












* občas  dělám špaldové větrníky. vyzkoušela jsem banánový krém, ale vítězí u nás vanilkový z pudinku. pokud by měl někdo zájem o recept, napište si, pravděpodobně bych ho mohla sem doplnit...;)

na žádost sem ráda 11.6.2015 doplňuji recept pro fenomenální ilustrátorku Zuzku, které kreslí super Karkulky a jiný věci (mimochodem, Zuzko, kdyby ti náhodou sedla výměna v naturáliích, nabídla bych za Karkulku nějaké to přírodní mýdlo mé výroby. ale nijak nenutím, samozřejmě, třeba i na Karkulku ušetřím...)


Špaldové větrníky

(recept upravený podle Pavly Momčilové)
200 g špaldové celozrnné mouky
70 g slunečnicového oleje
4 vejce
1/4 l vody
špetka soli

vodu přivedeme k varu, přidáme olej a sůl a odstavíme. hned vsypeme mouku a rychle hněteme, normálka to míchám vařečkou. mouka se musí dobře propařit.
těsto necháme vychladnout a do chladného zapracujeme vejce.
těsto dáme do stříkacího sáčku a děláme na plechu větrníčky. nafouknou se trochu, tak nechat místo. můžeme potřít rozšlehaným vejcem, ale nedělám to.
pečeme nejdřív při teplotě 200°C 10 minut a neotevíráme troubu. pak snížíme na 150°C a pomalu dopékáme, celkem asi 35 minut. 
(tady si nejsem jistá, zda mi to takhle funguje, jak je to napsané, ale prostě musíme to péct, dokud se nenafouknou a neupečou vespodu dozlatova. ale co nefunguje, to jsem si taky jistá, a to horkovzduch. anebo možná funguje, jak to kdo bere. jednou jsem zapla horkovzduch a jak na to lehké těsto foukal větrák, tak špičky větrníků hezky vlály :)

hotové větrníky rozkrojíme a plníme krémem.
krém dělám z vanilkového pudinku a nějakého rostlinného mléka, ale dá se i z obyč. mléka. to naše děti nesmí. pudink uvařím hustší. cukru moc nedávám, ale nějak osladit se to musí, těsto sladké není. do teplého pudinku zamíchám trochu kokosového tuku, nebo Hery, nebo Alsanu, aby byl krém trochu tučný, ne moc. dělám to od oka, tak sem přesné míry nebudu potit.
když krém vychladne, dáváme do větrníku stříkacím pytlíkem, nebo jen lžící.
výborné je na pudink ještě dát nějaké ovoce, třeba jahody! mňam!


* užívat si každé jídlo. dary Země... Kolibřice psala o hnutí Slow food a Slow fashion - já to viděla prvně u Vlaďky jako Slow clothes. ano, ano, ano!!! pomalé jídlo. pořádně udělané. oblečení ručně pečlivě vypracované, ruční předení, pletení, háčkování. neumouněná recyklace. ono to jinak vypadá, jinak se to nosí. jinak se to jí... ještě bych přidala další termín. Slow life. disciplína, již trénuju denně a stále se zdokonaluju... myslím, že už jsem v tom dost dobrá ;)
* večery ve vaně a v peřinách. ezoteriku a antroposofii si poněkud pro sebe cedím. bráním se jednoznačným odpovědím, černobílému ano/ne. mně se tak zdá... naprosté odmítnutí chemie může být někdy fatální, ovšem stejně tak jako její nadužívání. šít na míru...ale pohledy na včely z jiného než ekonomického hlediska, hlediska zisků, velmi podnětné, hladivé, ano. Maruška tam taky píše... už se nemůžu dočkat té první, kterou letos potkám.