My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

September 28, 2014

penál * pencase




















































* výbava do školy.
* penál, ubrousek a pytlík na tělocvik.
* penál jsem šila podle časopisu Marina, jen jsem přidala střední dvojkřídlo, protože v časopise byl penál jen na 6 tužek a to bylo málo. musela jsem tím pádem přidat na tloušťce, o to se postaraly proužky červených kostiček ze starých šatiček po dcerušce. no dcerušce... ona bude pro mě dceruška a moje holčička stále, i když je jí už pěknej kousek.
* s podzimem stále vybírám ze zásobárny letních radostí, které jsem si v sobě uložila. výlety. nějaké cestování. teplo. jet jen ve dvou a povídat si. přátelé, několik zvláště dlouhých a důkladných rozhovorů s dlouho neviděnými. ach. spousta zeleniny a ovoce, mnoho svěžích chutí... a Vílí stezka. my, víly už v poněkud finišujícím rozpuku, s věnci na hlavách, tančící přes můstky nad potokem, pijící čaj z malých šálků a pojídající miniaturní sušenky rozličných druhů, jo a děti tam byly taky mimochodem...bylo to krásné, dlouho ještě z toho žiju...děkuji, děkuji, milá K. schovávám i poklady: vílí krabičku na tajnosti a kytičkový pytlíček a vílí kupóny. a hedvábný šátek, tolik krásný.
* září uteklo tak rychle, napěchované sháněním potřeb do školy, ježděním tam a sem, vařením, pečením, ale i prvním podzimním smrkáním. čas jsme věnovaly i jedné velice důležité záležitosti, a tím byl holčičí výlet. první lak na nehty a tak. moc pěkné.
* po létě, kdy jsem dělala spíše mokré a napařované chleby, přišly na řadu pěkně vypečené kváskové bochníky z ošatky, žitnošpaldové. už se nesnažím, aby chleba nepraskal, kůrky popraskaného chleba máme všichni rádi.
* nevím, jak je to možné, ale stále znovu opakovaně peču tento moučník, velice oblíbený je tu. když není citrón, poslouží stejně pomeranč, nebo limetky. cukr částečně nahrazen stévií. do těsta dávám více mouky, lépe pokryje moji formu a peču kratší dobu.

přeji všem pěkné dny. děkuji za komentáře a návštěvy. ono to možná nevypadá tady na nějaké velkoleposti, ohledně komentářů. také nestíhám doširoka brouzdat po blozích a hojně komentovat... ale někde tady za tím je pár vztahů, které tu vznikly a jichž si velmi vážím. píšeme si. víme o sobě. posíláme si pozornosti. ptáme se "jak se máš?" vzpomeneme si. 
několikrát se mi stalo, že v internetové komunikaci, která má svá specifika, došlo k nedorozumění. není tak těžké udělat chybu, když se nevidíme, neslyšíme. (ono se něco může ne tak nesnadno pokazit, i když se vidíme a slyšíme.) vždycky mě to hodně mrzelo. snažím se pak udělat jasno, vysvětlit...
mám ráda dialog. a jsem staromódní. ahoj, děkuju, prosím, dobrý den...dnešní doba je rychlá. neodpovídá se na sms, na maily, neděkuje se... nemůžu a nechci si na to zvyknout. děkuji za těch pár staromódních drahých, kteří mi vždy odpoví, vždy zase napíšou, zavolají. vysvětlí, proč neodpověděli :). přijedou, udělají si čas. a ne proto, že by ode mne potřebovali něco hmotného. byla jsem nucena si uvědomit, že každá špetka mých sil má svoji cenu. a já si je šetřím... raději míň, ale pořádně, tak bych to asi řekla.
děkuji.

September 27, 2014

pohovka * sofa















* šití z úpletu. skvostného, tlustého. prostěradlo, přes které se nedají přečíst noviny. a to snad ani po roce, uvidíme.
* potah pohovky. naše recy rubbish sofa.
* ačkoli jsem ušila několik potahů a všechny jsou pruhované, jarní dozelena a zimní s teplými tóny proužků, stejně musím ponechat prvenství tomuto poslednímu. prostě jednoduché modrobílé pruhy (tady je to ještě spíš šedomodrá)...láska na celý život.

čtenářský deník. dobrá. líbila se mi víc než Atlas mraků. ženské téma jsem si našla, za mě pěkně zpracováno, velké plus. taky, přiznávám,  mám ráda ideály, které z knihy neřvou, ale pěkně samozřejmě na pozadí nehnutě setrvávají.
tady jsem hledala oddych a ano, čtení do vany prima, ale opět mě autorka dokázala naštvat. jako minule, stejný důvod. ta poníženost před muži, kterou hrdinka nosí tak samozřejmě jak prošlapané střevíce...zlatá Jane Austen a její nepřizpůsobivé hrdinky. zlatý její sarkasmus a vtip...